V současnosti nejzářivější hvězda moderního anglického folku, pro kterou prý setkání s britskými a irskými kočovnými travellery a Romy představovalo něco “jako objevení nového živočišného druhu”.
Zapáleného sběratele si pustili k tělu, což u majoritní společností opovrhovaných, vůči ní tudíž silně nedůvěřivých komunit, není běžné. Sam Lee se odvděčil tím nejpřirozenějším způsobem: začal zpívat jejich písně. A to způsobem, že Británii a světu spadla čelist.
Sam je a v tomhle směru zůstává na scéně anglického folku jediným vojákem v poli a navzdory počátečnímu předpokladu, že si s tématem travellerů naběhne, získal nominaci na Mercury Prize, pozvání na veletrh WOMEX, ocitl se na obálce magazínu fRoots, kde také bezkonkurenčně vyhrál prestižní anketu o nejlepší světové album world music. A dvaadvacetiletá historie evropského žebříčku world music nepamatuje, že by se kdy předtím na jeho vrcholu usadil anglický folkař. A je celkem zbytečné připomínat, že neobyčejný zpěvák Sam Lee vysoce zabodoval také ve sledované Folk Awards vyhlašované rádiem BBC a loni s přehledem vyhrál výroční anketu magazínu Songlines. Cenu mu předával legendární americký producent Joe Boyd, spjatý s érou raných Pink Floyd, Nicka Drakea a Fairport Convention, se slovy: “Unikátnost Sama a jeho kapely je v tom, že našli způsob, jak obalit hudbu, balady do skutečně objevné a zajímavé instrumentace, která si bere rytmus přímo z písně, spíše než aby se snažili píseň do něčeho nutit.”
Vynikající hudebníci ze Samovy doprovodné kapely také nemají s folkem vlastně nic společného, přicházejí z jazzové, klasické a experimentální rockové scény. Se Samovým měkkým hlasem vytvářejí nervní, tajemné a podivuhodně roztřesené zvukové koláže aniž by vymazali to nejdůležitější: pocit, že pořád posloucháte původně tradiční písně. „Chci dělat hudbu pro lidi, kteří předtím folk nikdy neslyšeli, uvést ho v docela nové podobě a zpochybnit to, co si pod ním dosud představovali,“ tvrdí od roku 2012 Sam Lee a představme si pod tím naprosto originální směs folkové tradice a romské hudby s mnoha moderními přesahy. Neanglické, dokonce až neevropské hudební vyznění Samova anglického folku má také původ v jeho přiznané oblibě world music a rád vyzdvihuje severskou, náladami rozkomíhanou hudbu a umění sibiřských hráčů na brumli.
S ohledem na cestování za travellery nepřekvapí, že Sam Lee je zkušený přírodovědec: účastní se třeba kursů a expedic jak přežít v divočině. Připravuje rovněž série unikátních intimních koncertů v hlubokých lesích východoanglického Sussexu: s hlasem a smyčcovým triem se účastníci připojují ke zpěvu slavíků, kteří se v tu dobu vracejí z afrického zimoviště na ostrovy, kde, zvlášť samečci, po setmění spustí nádherné serenády