S pětičlennou francouzskou a cappella vokální skupinou senegalský zpěvák předvádí hudební show, jakou jste pravděpodobně ještě neviděli a pro kterou marně hledáte slova přirovnání. Opravdu, ledaže byste, jen tak pro představu, sloučili dohromady Bobby McFerrina, Mahalii Jackson, Otise Reddinga a ZAZ.
Faada Freddy se na pár let ztratil z povědomí, aby se v roce 2015 triumfálně vrátil s nádherným albem Gospel Journey, směsí gospelu, soulu, jazzu, reggae, popu a hip hopu, natočeném pouze s úžasnými hlasy, beatboxerem a perkusistou, “bubnujícím” na ozvučenou hruď.
“Ke tvořivosti nepotřebujete nutně peníze. Hudba může být dostupná pro každého. Stačí vám hlas a tělo,” tvrdí Faada a myslí na jednoduchost, stále vzácnější poklad v dnešním přetechnizovaném světě, oslňujícím explodujícím světlem, bránícím nám prý dobře vidět to nejbližší - sama sebe.
Číst víceBezprostřednímu kouzlu a umění odredovaného dandyho s chaplinovskou buřinkou na hlavě propadla celá Franice: několikrát vyprodal pařížskou halu Zénith, pokořil Olympii a získal nominaci na nejvyšší francouzskou hudební cenu Victoires de la Musique. Na podzim pochopitelně strhnul i delegáty veletrhu Womex.
Fadda Freddyho (vlastním jménem Abdou Fatha Seck) si mnozí budou z Colours pamatovat z řad Daara J, podle prestižní ankety BBC Awards World Music nejlepší africké skupiny roku 2004. Její přelomové album Boomerang je pak obecně bráno za jednu z afrických hip hopových nahrávek století. “Považujeme se za moderní grioty, poučující se z historie a zároveň připomínající lidem, úředníkům a politikům, o čem by život měl být. Jsme poslové reality a mluvíme za ty, co nemají hlas,” tvrdil Faada Fredy. S Daara J tehdy uchvátili mládež a s dalšími rapery si u veřejnosti získali nesmírný respekt. Hip hop měl a má v Senegalu obrovskou sílu: tak, jak po změně toužící rapeři uvedli v roce 2000 do prezidentského úřadu Abdoulaye Wadeho, tak ho z něho o dvanáct let později, kdy je štval jako ten před ním, bez milosti vyprovodili.
Aktivisticky založený Faada Freddy se drží láskyplného pozitivismu Boba Marleyho “one blood, one love” a když na koncertech zpívá jeho skladby, připomíná publiku bez rozdílu rasy a barvy kůže: “Všichni jsme lidé.”
A k odkazu gospelu, hudbě spojené s náboženstvím, podotýká: “Vážím si všech druhů náboženství za předpokladu, že nejsou nástrojem zkázy.