Britský songwriter nahlíží na svět optikou podmanivých skladeb, kterými baví a zároveň povzbuzuje k akci. Řečeno refrénem jedné z nich: “Už se nechci dívat na to, jak ztrácíme čas. Probuďme se. Teď hned.”
Tak jako se v jádru skladatel písní absorbujících “všechny rytmy světa” cítil v elektro-jazzové skupině Portico Quartet tvůrčím způsobem nenaplněný, takže od ní v roce 2011 odešel, u nového alba Wake Up Now přehodnotil autorský přístup: z pozice sólisty přešel k široké spolupráci. Vedl ho prý k tomu rostoucím pocit, že nemocem dnešního světa už jedinec nezvládá vzdorovat. Otevřené komentáře k uprchlické krizi a lidstvu na samém kraji útesu mu ve studiu Petera Gabriela pomohli formulovat Brian Eno, Federico Bruno, Dan Carey a názor dvanáctiletého kluka z Nigérie: “Raději zemřít na moři, než pomalu umírat doma.”
Od vydání debutového alba First Mind, za které získal nominaci na Mercury Prize, se toho u Nicka Mulveye změnilo víc: odstěhoval se na venkov, narodil se mu první potomek a během osobní krize si ujasnil zodpovědnost umělce směrem k posluchačům. Zbytek inspirací je iracionální: meditace, zkušenosti s amazonským halucinogenním nápojem ayahuasca a ve snu zjevená rada od Davida Bowieho, že nikdo z nás nežije ve vakuu. “Toto album je o oslavě života, když život není to okolo - práce, rodina - ale vitalita vašeho bytí, vaše živost,” řekl Nick Mulvey.
Nakažlivé rytmy jakoby z pera Paula Simona nebo Petera Gabriela přicházejí z různých koutů a nejvíc asi z Afriky: nezapomeňme, že Nick vystudoval etnomuzikologii a hudební vědu na School of African and Oriental Studies. K hudebním inspiracím tedy nepřistupuje nahodile, ani povrchně, cítí se jim zavázán a pokud na něm můžeme něco obdivovat nejvíc, je to, jak je dokáže prolnout s doslova vtahujícími melodiemi.
“Pro někoho z nás může být hrozné zpívat o politice, já si ale myslím, že téma uprchlické krize není o politice, ale o soucitu,” tvrdí Nick Mulvey. “S přítelem Federicem jsme však nebyli schopni psát vlastní texty. Předstírat, že chápeme nejistotu jakou prožívají uprchlíci.” Nechali si od nich proto vyprávět jejich příběhy, navštívili utečenecký tábor v Calais a spolupracovali s britskou humanitární organizací, které věnovali veškeré zisky ze skladby Myela.
Vizuálně ji podtrhl videoklip výtvarníka a animátora Majida Adina z Íránu. Kritikovi náboženského konzervatismus se podařilo ze země utéct a zakotvit v Calais. Odtud se po několika měsících dostal načerno na nákladním autě do Londýna, kde se přihlásil do soutěže o nové vizuální ztvárnění kultovních rockových skladeb, kterou vyhrál a stal se vyhledávaným umělcem.
“Svět v roce 2017 je rozštěpěný, lidé vypadají izolovaní, a proto to vyžaduje odvahu k vytvoření hudby, která je otevřeně založená a oslavující různé kultury. Jestli někdy svět potřeboval radostnou hudbu jako je tato, pak je to dnes,” napsali v jedné z recenzí alba Wake Up Now, jednoho z nejzásadnějších uplynulého roku