Americká folk-country-rocková skupina je alter ego portorikánské písničkářky Alyndy Lee Segarra a už v názvu drží stráž za všechny riff raffáky: podivíny, básníky, vzpurné ženy a aktivisty, co dělají dějiny, přestože jsou lidmi u moci považováni za outsidery. “Přemýšlejte o tom, jak chcete vidět svoji budoucnost, protože pokud to neuděláte, někdo jiný ji za nás vytvoří. Jako lidé máme sílu.”
Všechna její předešlá alba stála za to, žádné z nich se však nevyrovná Navigator, osobnímu i hudebnímu návratu k vlastním kořenům a jedné z nejlepších nahrávek roku 2017. Radikální přehodnocení dosavadního života spojila Segarra nejen s hledáním vlastní portorikánské identity, pokouší se také orientovat v Americe vedené Donaldem Trumpem. Všechny “básníky umírající na nemoc z ticha” tudíž vyzývá: “Pojďme s tím sakra něco udělat. Jestli nás rozdělí, jsme ztraceni.”
Naléhavě nekřičí poprvé. “Zastřelte mě a tělo hoďte do řeky, ať si má svět o čem zpívat,” zpívala Segarra na předchozím albu Small Town Heroes ve skladbě The Body Electric. Stala se hymnicky vyhrocenou obžalobou útlaku a diskriminace žen, lidí jiné barvy kůže a LGBTQ komunit, považovaných vlivnou americkou stanicí National Public Radio za politický folksong roku 2014.
Vzpurné teenagerské mládí strávila v newyorském Bronxu v dobře situované strýcově rodině, umanutě rozhodnutá vystoupit z portorikánského stínu. Punková stanoviska v sedmnácti letech vyměnila za romantický obdiv k hobos a Woodie Guthriemu: zapomněla na školu a tři roky křižovala s tuláky načerno v nákladních vlacích po Státech, aby po zavraždění kamaráda skončila v New Orleans. „Vůbec jsem netušila co si počít s životem a skládání písniček mě pomohlo v sobě udusit chaos,“ poznamenala Alynda k proměně drsné městské punkerky v country bluesovou písničkářku, kdy veškeré portorikánství šlo stranou. Zlomilo se to s albem Small Town Heroes: vystřízlivělá se vrátila do Bronxu, mezi Nuyorican, jak se přezdívá portorikánsko-newyorské komunitě. Hledá vlastní kořeny: s nasazením připomínající Patti Smith v době Rock N Roll Nigger a přikloněná k dílu spisovatelky Toni Morrison a názorům portorikánského hnutí Young Lords, bojujícího v 60. letech v New Yorku za práva Latinos.
Poslední album Navigator zachycuje fiktivní příběh portorikánské dívky Navita Milagros Negrón a nese všechny rysy Alyndiny autobiografie. Navita se stydí za portorikánský původ, děsí ji rasismus a ponižuje společenské odstrkování. Návštěva čarodějnice vede k padesátileté hibernaci: problémy prý mezitím určitě zmizí. Nevyšlo to: gentrifikace proměnila její chudou newyorskou čtvrť k nepoznání; nikoho tu už nezná, Portorikánce vystřídali zbohatlíci a Navita si s hrůzou uvědomuje, o co všechno přišla. Rozhodne se proto najít bývalé sousedy a přátele, ujasnit si svou společenskou a rasovou identitu a naplno se ponořit do koloritu rodné kultury. Alynda také oslovuje podobně vykořeněné Američanky: “Tahle země je stejně tak vaše jako jejich. Nenechte si vnutit přesvědčení, že když jste příliš hnědé, odlišné a ke všemu ještě chytré, máte mínus.”
Název magazínu Pa'lante (Kupředu), hlásné trouby Young Lords a Hnutí Nuyorican převzala Alynda jako svébytné gesto odporu a když do postupně gradující skladby vložila recitaci politické básně Puerto Rican Obituary, zrodilo se “gigantické fuck you všem, co zpochybňují její bolest”, překlopené do triumfálního oslavy portorikánského dědictví.