Za raketovým nástupem malijského kvarteta stojí těžké kapacity: manažer Marc-Antoine Moreau, strůjce úspěchů Amadou &
Mariam a projekt African Express vedený Damonem Albarnem. Debutové album Music In Exile, bodující snad ve všech
významných výročních anketách roku 2015, jim produkoval americký kytarista Nick Zinner ze skupiny Yeah Yeah Yeahs a
nenašlo se snad médium, které by ho nevychválilo, a festival, který by o vystoupení Shonghoy Blues nestál.
Ani ty nejsilnější “manažerské prášky” by ovšem nezabraly, kdyby čtyři vysokoškoláci neměli dar výborných muzikantů, zpěváků a skladatelů silných skladeb, neskrývajících, co v mládí poslouchali - Jimi Hendrixe, Bo Diddleyho, John Lee Hookera, Talking Heads a Beatles. Ve své nejslavnější skladbě Soubor zpívají: “Ke všemu, čeho chcete v životě dosáhnout, potřebujete trpělivost a odvahu.”
Číst vícePocházejí z města Gao: severomalijské metropole, těžce zasažené válkou rozpoutanou islámskými teroristy v roce 2012. “Netušili jsme, že nám jednoho dne někdo zakáže hrát hudbu, protože to je jako zakázat vám scházet se s ženou, kterou milujete,” vysvětlil kytarista Garba Traoré důvod, proč všichni tři utekli do hlavního města Bamako. Jeho otec hrával s legendárním pouštním bluesmanem Ali Farka Tourém, k jehož dědictví se Songhoy Blues hlásí. Jména zpěváka Aliou Tourého a baskytaristy Umata Tourého budí zdání příbuznosti, ale nic takového: Touré je v Mali tak všední jako u nás Novák. Pro doplnění: za bicími sedí Nathanael Dembélé.
V názvu skupina naznačuje nejen vztah k blues a jejich národu Songhay, odráží se v něm prý i zpočátku traumatický statut utečenců, ocitnuvších se v cizím, kulturně odlišném prostředí, pro které bylo založení kapely a hraní hudby z rodného severu země jediným možným způsobem, jak vybřednout z osobní krize. Objevili se také v ceněném dokumentárním filmu They Will Have to Kill Us First, v němž britská režisérka Johanna Schwartz přibližuje obrovský exodus muzikantů ze severu a kruté důsledky zákazu “satanovy hudby” z vůle islámských teroristů.
“Hudba je mnohem lepší zvuk, než křik a pláč žen, kterým amputují ruce,” zpívají ve filmu Songhoy Blues a svět jim s napětím naslouchá.