Název holandsko-novozélandského tria zní poeticky, když to ale na koncertu rozbalí, jakoby na vás prý zařvala rozzuřená lvice.
Zpěvačka a kytaristka Cato van Dyke, její bubnující bratr Joost a novozélandský kytarista Daniel Johnston pro jistotu hned na začátku upřesňují co máte čekat: “Muddy Waterse snažícího se znít jako Armin van Buuren”.
My Baby se od roku 2012 nechávající inspirovat syrovým rockovým blues 70. let, funky, soulem, gospelem a hypnotické groove jistí elektrodub. “Když žijete v Amsterodamu a večer co večer se potkáváte s elektronickou trance music, vaše blues dostane najednou daleko psychedeličtější zvuk, čímž se odlišujeme od běžných bluesových kapel,” tvrdí Cato, upřesňující, jak si trio představuje ideální naplnění svého voodoo bluesového rituálu, do kterého patří také ozvěny marockého gnawa a indických rag: “Bezhlavě tančit jako pravěcí lidé okolo ohně.”
Číst víceA že to funguje, dokazuje pozvání funkové legendy Larryho Grahama (Sly and the Family Stone) ke společnému vystoupení, a potom, co je poprvé viděl, okamžité rozhodnutí Seasicka Steveho vzít je s sebou na turné po velkých koncertních halách, odkud si to už sami zamířili rovnou do Glastonbury.
Druhé album Shamanaid jim vyneslo nadšené recenze přirovnávající je k raným Black Keys a zpěvačku Cato k “Nině Simone na steroidech”.