Krása starých analogových strojů neuvadá ani v novém tisíciletí, kdy kouzlo nevyzpytatelnosti září jako protipól chladně nelidské dokonalosti moderních technologií. Fascinace modulárními analogovými syntezátory úspěšně bují hlavně v Brně, kde funguje firma na jejich výrobu Bastl Instruments i kazetový label Bükko Tapes zaměřený na tento druh hudby. S oběma značkami je spojený i modulární kouzelník HRTL (Leoš Hort), jehož tvorba zasahuje do techna či elektra, vždy ale s přidanou hodnotou přívětivě vřelých zvuků stařičké technologie.
HRTL začal skládat klubovou hudbu v roce 2013 a na vlastní značce Bükko Tapes debutoval o rok později EPčkem Hydroxid. Název loňského dlouhohrajícího alba Dataloss (= ztráta dat), připomíná, že HRTL přišel o jednu bezmála hotovou desku kvůli krachu pevného disku. Musel to být frustrující zážitek, protože u analogových syntezátorů stejný postup při nastavování nemusí nutně vést ke stejnému zvuku. Když ale kouzlo okamžiku zafungovalo jednou, proč by nezafungovalo i podruhé? Vyplatilo se, Dataloss je oslavou taneční horečky i „nerdovského“ úsilí oživit něco dávno mrtvého. Album po právu sklízí oslavné recenze a HRTL za něj získal Anděla pro nejlepší elektronické album.
Číst víceFilosofie HRTL zní „žádný software, jen hardware“ a koncerty i skladby z Dataloss tak jsou výsledkem improvizace, kdy se může stát prakticky cokoliv. Použití nevyzpytatelných syntezátorů tady už evokuje víc magii než logiku či racionalitu, s níž je technika obvykle spojovaná. „Nástroj v reálném čase sám háže abstraktní mincí a rozhoduje, jestli například příští úder bicích bude znít tak, nebo jinak. Je to výzva a někdy si připadám, že se svůj nástroj snažím spíš zkrotit, než na něj vědomě hrát, ale o to neotřelejší zvuky se někdy z moduláru podaří vyloudit,“ vysvětluje HRTL ve Full Moonu kouzlo svého boje s historickou technikou, která přežila do současnosti, aby nám dala možnost nahlédnout, co nám přetechnizovaná současnost vzala.