Zatímco na nebesích se rozehrával vesmírný závod mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, na sklonku turbulentní dekády se postupně rýsovaly první tvary kapely, jejíž hudba ambicemi nemířila níž než soupeřící velmoci. Tangerine Dream v čele s někdejším studentem umění Edgarem Froesem krátce po založení v roce 1967 koketovala s experimentálním rockem. V dalších letech se ale pomocí syntezátorů, sekvencerů a dalších elektronických hudebních nástrojů věnovala tvorbě propracovaných zvukových krajin, které se při každém poslechu zdají být mimo dosah známého světa. Ne bez důvodu se pro estetiku zpopularizovanou Tangerine Dream vžil pojem „kosmische musik“, který dnes známé spíše pod názvem Krautrock.
Raná tvorba Tangerine Dream se v domovině kapely nesetkala s výrazným úspěchem, za Temží si ale formace vydobyla téměř kult osobnosti. S inovátorskou neotřelou elektronikou se skupině podařilo prorazit ve světě až s průlomovými deskami Phaedra a Rubycon. Stejně jako se závratně napříč lety měnilo osazenstvo Tangerine Dream, měnil se organicky i zvuk kapely. Od komplikovaných hudebních struktur se v osmdesátých letech uskupení uchýlilo k chytlavým melodiím a spolupracovalo i na tvorbě hudby například k filmu Mzda strachu amerického režiséra Williama Friedkina. V devadesátých letech naopak Tangerine Dream podlehli těžkopádnosti grungeové éry a věnovali se spíše elektronické taneční hudbě. V roce 2015 pak vytvořili soundtrack ke kultovní počítačové hře Grand Theft Auto V. Neustálé obměny a experimenty Tangerine Dream se podepsaly i na neobvykle vydatné diskografii čítající okolo stovky vydaných studiových alb a sedmi nominací na prestižní cenu Grammy.
Navzdory tomu, že současná sestava Tangerine Dream postrádá hlavní tmelící postavu v podobě Edgara Froeseho, který v roce 2015 zemřel na plicní embolii, odkaz hvězdných let kapely žije i nadále v podobě frontmana, kytaristy a bubeníka Thorstena Quaeschninga, houslistky Hoshiko Yamane a klavíristy Paula Fricka, který ale do Tangerine Dream přibyl až po Froeseově smrti. Trojice s respektem zachovává ducha původní skupiny, přesto dbá i na to, aby Tangerine Dream drželi krok s dobou. Ostatně i sám Froese uvažoval o tom, že by skupinu po své smrti „předal“ jiným hudebníkům. „Zvykl jsem si na to, že lidé tvrdí, že to není Tangerine Dream. Co je ale Tangerine Dream?“ řekl Quaeschning v rozhovoru pro americký deník The New York Times. Pravděpodobně neustálou ochotou jít vstříc novým zvukovým krajinám, ve kterých nic není jisté.
Tangerine Dream jsme znovuobjevili na americkém festivalu South by Southwest. Tříhodinový set, který překročil veškerá pravidla nočního klidu i striktní texaskou zavírací hodinu, byl hypnotickým výletem k úplnému pramenu elektronické hudby současnosti. U tohoto koncertu se ztratíte ve vesmíru hudby.