Účinkující

Emilíana Torrini

Island

Sobota 20. 7.23:30-00:30

ORLEN Drive stage

Je to jeden z velkých paradoxů populární hudby posledních dvaceti let. Islandské zpěvačce Emilíaně Torrini (ano, zní to spíš italsky, vždyť taky tatínek je Neapolitán, který má na Islandu italskou restauraci) tak dlouho předhazovali, že je z jejího zpěvu až příliš slyšet Björk, až za ni jednou zaskočila ve studiu a byl z toho velký hit, jenž Emilíaně otevřel dveře nejen do světa, ale také k nalezení vlastního originálního výrazu.

Ten „záskok“ za Björk se odehrál v roce 2002, když režisér Peter Jackson točil film Pán prstenů: Dvě věže. Největší hvězdu islandské hudby měl domluvenou na nazpívání Glumovy písně, ovšem Björk otěhotněla a svůj part nemohla natočit. Místo ní produkce našla právě Emilíanu Torrini. Ta zrovna v té době měla třetím rokem na trhu svoje první mezinárodně vydané album Love in the Time of Science, jež vzal pod svá křídla label One Little Indian. Shodou okolností ten samý, u něhož vydává od začátku své sólové kariéry svá alba také Björk.

Co tomu všemu u Emilíany Torrini předcházelo? Od dětství sborový zpěv, studium klasické hudby a také krátké členství v islandské elektronické skupině GusGus, s níž v roce 1997 nazpívala debutové album. Ale i dvě sólové desky (dnes raritní, protože vyšly jen na rodném ostrově), na nichž v křehkých akustických úpravách zpívá převážně převzaté písně nebývale širokého autorského okruhu: Vana Morrisona, Lionela Richieho, The Velvet Underground, Stevieho Wondera nebo Toma Waitse.

Zlom nastal v roce 1999 s uvedenou deskou Love in the Time of Science, kterou produkoval Roland Orzabal z Tears For Fears. Ten na ni přispěl i autorsky a zvukově ji navíc vyladil do trip hopu. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a otevřel zpěvačce dveře k novému labelu Rough Trade Records. Ten se i díky zpěvaččině spolupráci s producentem Dannym Careyem, který se projevil jako odborník na vyvinutí stylu pohybujícího se na pomezí elektroniky a akustických nástrojů, stal na dlouhou dobu její typickou značkou.

Protože ale Emilíana Torrini nepatří k umělcům, kteří by dlouho zůstávali na jednom místě, uchýlila se časem ke dvěma dalším mimořádně podnětným a vzájemně rozdílným kooperacím. Jednak s kanadským DJ Kidem Koalou, jenž představuje jednoho z nejoriginálnějších tvůrců svého druhu, jednak s belgickou kapelou The Colorist Orchestra, s níž po řadě úspěšných a na albu zachycených živých koncertů stvořila ve studiu zatím poslední album Racing the Storm, které vyšlo loni. Podle mnohých zatím nejlepší v kariéře.

NenechTE si ujít
Emilíana Torrini na Colours

Koupit vstupenku