Niechęć

Niechęć znamená v češtině neochotu a instrumentální kvintet z polské Varšavy se tak rozhodně nenazval náhodou. Kolektiv vedený kytaristou Rafałem Błaszczakem si totiž hýčká neochotu zapadnout do předem připravených škatulek a hrát podle daných pravidel. Živelná hudba bandu je rozkročená mezi alternativní rock a avantgardní jazz, žánrové nálepky jsou jim ale příliš úzké. Hypnotické groovy střídají extatické hlukové pasáže, atmosféra psychedelického dýchánku se kloubí s idylicky vyklidněnými momenty a v žádný okamžik si nikdo nemůže být jistý, kterou cestou se Niechęć s dalším taktem vydají.

Tým mladých hladových muzikantů snažících se vykouknout zpoza hranic jazzové ortodoxie se dal dohromady v roce 2007, debutové album Śmierć w miękkim futerku jim ale vyšlo až o šest let později. Velký ohlas i za hranicemi Polska vzbudilo loňské eponymní album, na němž se sestava Niechęć od debutu maličko proměnila a hlavně se vydala ještě odvážnější cestou. „Nahrávka má bezmála filmové parametry – zní jako soundtrack k nějakému uměleckému bijáku, přesněji takovému, který je zcela bez uzardění surreálný,“ napsal o desce server All Jazz. Jiné recenze album popisovaly desku jako mix King Crimson a Kamasiho Washingtona. Saxofon Macieje Zwierzchowského na sebe rád strhává pozornost, bicí Michała Kaczoreka nebo klávesové nástroje Tomasze Wielechowského nejsou pro sound Niechęć o nic méně důležité. Vystopovat by se daly i vlivy dalších evropských projektů překračujících hranice jazzu – třeba Bohren & The Club of Gore nebo The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, jedním dechem je ale nutné dodat, že Niechęć stojí v polské tradici. Jejich tvorba ctí vliv domácích legend, jako byli Tomasz Stanko a Krzysztof Komeda.