Je moje sádlo opravdu moje, anebo je tak trochu sádlem všech, kdo mé tělo komentují a rozdávají nevyžádané rady? Jak se hodnocení na sebe sama proměňuje v závislosti na tom, jak mě zrovna hodnotí okolí? Jak si prošlapat cestu k vlastnímu tělu, když nenaplňuje očekávání druhých?
Představení navazuje na úspěšný podcast Ridiny Ahmedové, kterým autorka hledá odpovědi na otázku jak si prošlapávat cestu k vlastnímu tělu, když nenaplňuje očekávání druhých (ve skutečnosti představení podcastu předcházelo, ale díky lockdownu mělo premiéru až později).
Po představení bude následovat diskuse.
Sádlo získalo v roce 2022 nominaci na cenu Česká divadelní DNA.
Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová
Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová
Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková
Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů
Light design: Jiří Šmirk
Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý
Číst vícePředstavení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.
Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, divadlo Ponec, sdružení Roztoč
„Autorka vydává prostřednictvím umění drásavou, působivou zprávu o lidech, jimž se v jejich těle žije jako v pekle. A to i proto, jak urputně je je o jejich údajné defektnosti přesvědčuje od mala okolí, které si pak nad následky na ženské psýše umyje ruce. Novátorská inscenace rozhodně míří na ženy i muže, jichž se téma sádla nijak osobně nedotýká. Je totiž průhledem do citlivých míst, která vždycky nemusejí být tak viditelná, jako je hmota těla.“
Jana Bohutínská, časopis REFLEX