Nic mezi tím. Zpívají vášnivě naplno, jako by měl přijít soudný den a v nasazení udivují také dudák, akordeonista a houslista, společně vždy rozhodnutí dát do koncertu snad úplně všechno.
Dva etnomuzikologové Xurxo Fernandes a Henrique Peón sbírají tradiční galicijskou hudbu desítky let a jdou přitom do pořádné historické hloubky: nesoustředí se jen na Galicii, severozápadní cíp Španělska, berou do úvahy i galicijskou diasporu a vlivy načerpané během turné po celé Evropě, včetně Britských ostrovů. Od takových mestizo kapel raději dál, řekne si možná náročnější posluchač a ten, co netouží po “výchovném” koncertu, mu přitaká. Židli si pod sebou podrazí oba dva: Fernandes s Peónem nejsou žádní archiváři, z diaspory dokážou vyhmátnout, jak zábavně se v ní sloučila tradice hráčů na tamburíny pandereitas s irskými a skotskými tanci, flamenkem, tangem nebo mexickými mariachi. Sólový houslista Galicijské filharmonie Nikolay Velikov pochází z Bulharska, tím pádem se do hudby Radia Cos pletou i rytmy zeměpisně sice vzdálené, ostrostí a nesmlouvaným tahem s těmi galicijskými jakoby odjakživa příbuzné.
Číst víceNázvem desky Pasatempo podtrhují svoji hudební filosofii: Parque do Pasatempo, budovaný od roku 1893 v A Coruña Juanem Naveirou je dnes považovaný za unikátní předobraz fantasy parků, bavících a poučujících zároveň. Pasatempo, zachovalý dnes už jen z malé části, koncipoval Naviera jako encyklopedickou zahradu umožňující lidem té doby poznat kulturu a historii jiných zemí. S obskurním gustem mezi fontány, jeskyně, podivné stavby a záhony umístil sochy bájných i exotických zvířat, artefakty Velké čínské zdi, pyramidy, káhirské mešity, busty slavných spisovatelů a filosofů; byla tu i zoo a s obrazy dinosaurů kontrastovaly kopie lokomotivy a letadla. Naprosté vizuálně-smyslové obžerství.