Pestrobarevná zpěvákova tunika sice s hudbou nesouvisí, nicméně výstižně ji charakterizuje: přirozeně volně se v ní přes sebe přelévají senegalský mbalax, nigerijský afrobeat, konžská rumba, ale i funky, kubánská salsa, karibské a brazilské rytmy. Dohromady úchvatná hudební směs, na jakou má dnes v Africe patent výhradně Cheikh Lô.
Nedominují v ní bubny, ale nálady; připomíná koktejl se slastně vyváženou chutí. “Moje hudba zůstává otevřená, přirozeně panafrická, protože jsem se narodil v Burkina Faso, na největší západoafrické křižovatce,” vysvětlil žánrový rozstřel Cheikh Lô, zpívající v mnoha jazycích a dialektech, jehož hudbou se po celý život táhne výrazné humanistické vlákno.
Číst víceAčkoliv byste ho tipovali za předobraz rastafariánských vizážistů, vyžádejte si od něho reggae a spálíte se. Ne že by se Cheikh Lô občas po jamajsky rytmicky nezhoupnul, napojil se ale na zcela odlišnou víru: súfijské bratrstvo Baye Fall je namísto lelkování v oparu marihuany spojeno s tvrdou prací a oddaností duchovnímu vůdci. „Ve svých písních říkám: nemusíte být Baye Fall, stačí, když budete žít jako člověk. Nemůžeme si dopřát marnosti nevzít v úvahu jeho názory, žijeme ve zlých časech. A také to, že v den vzkříšení vás bubny Baye Fall roztančí po celou cestu do nebe.“
Ze všech západoafrických zpěváků zůstává tím nejméně ambiciózním: poslední Balbalou je teprve jeho pátým albem od roku 1996. Debut Ne la thiass mu tehdy produkoval hvězdný Youssou N´Dour, který o něm prohlásil: „V Cheikhově hlase jsem objevil něco jako cestu. Vede přes Burkina Faso, Niger, Mali. U rodilých Senegalců jako jsem já ji neuslyšíte. Každý se obecně drží svého stylu, kdežto on zazpívá všechno.“