„Co vidíš v zrcadle?/ Co vidíš, když se na mě díváš?/ Mám rány/ z toho, co považuješ za lásku.“ Mexická zpěvačka Luisa Almaguer ví, že vše, co udělá, každá její písnička je politických činem. Bojovnice za práva trans lidí se hlásí k feminismu, otevřeně mluví o privilegiích a usiluje o změnu společenských narativů, v roce 2018 spustila první latinskoamerický podcast zaměřený na životní příběhy trans komunity. O rok později vydala druhé album Mataronomatar, to zatím poslední Weyes (2024) pochvalně recenzovaly média jako Rolling Stone, Remezcla, KEXP nebo El País. Ve stejném roce vystoupila na festivalu Bahidorá po boku Damona Albarna a jeho Africa Express, podobnou sestavu měli možnost zažít návštěvníci loňské Pohody a podle mnohých šlo o vrchol třídenního spektáklu.
„Pro mě to byla ohromná škola, univerzita, možnost pracovat s tolika umělci z celého světa, hovořících mnoha různými jazyky. Museli jsme komunikovat prostřednictvím hudby, což působí jako otřepané a snad až příliš běžné rčení, ale při tom zážitku ti záhy dojde, jak univerzálním a opravdu speciálním jazykem hudba je,“ řekla pro magazín Full Moon o zlomové spolupráci, která jí změnila život. S Albarnem zkoušejí dále, zároveň by se Luisa Almaguer ráda projevila jako filmařka. V české premiéře vystoupí na Colours of Ostrava s vlastní skupinou, očekávejte mix stylů jako folk, shoegaze, grunge nebo hyperpop, zážitek naléhavý, i povznášející.