„Nekonvenční zvuk undergroundového Berlína.“
Kdo říkal, že techno nejde dělat bez počítače, je nejspíš v omylu. Vystačíte si totiž s vysavačem, skleničkou vína nebo myčkou. Alespoň tak se berlínskému triu Klangophonics podařilo během covidové izolace překonat nemožnost běžného hraní. Se svými podomácku sestavenými nástroji produkovali originální sety a získali si přízeň desítek milionů posluchačů.
Není to tak nedávno, co se trojice studentů jedné německé hudební univerzity rozhodla dát dohromady kapelu. V roce 2016 Ben Kopfnagel, Maxl Walmsley-Pledl a Markus Zunic ale netušili, že se proslaví jako projekt s nekonvenčním přístupem k propojování elektronické produkce a živého vystoupení. Zatímco jejich původní sestava silně ovlivněná metalem a alternativním rockem měla v plánu udělat díru do světa s tradičnějšími jazzovými a funkovými tracky, postupně je to táhlo k experimentům se syntezátory a pedály. Dnes už je těžké si představit, že by se Klangophonics obešli bez těžkopádných techno beatů, basových linek a syrových zvuků syntezátorů, za jejichž zvuků nemůžete udělat nic jiného než protančit celou noc.
Číst víceKlangophonics ale nikdy neusínají na vavřínech a ke své tvorbě přistupují hravě. Během pandemie, která vypukla těsně po vydání jejich EP debutu Ethereal, si díky svým humorným videím, kde hráli na domácí spotřebiče, vybudovali velkou fanouškovskou základnu. Do ní ostatně spadá i britský hudebník a zpěvák rockové kapely The Who Pete Townshend. Několikrát své posluchače bavili i neotřelými techno covery jako například dancepopové písně Barbie Girl od dánsko-norské kapely Aqua nebo sety v přírodních scenériích. Jejich smysl pro imerzivní show spojenou s obratným střídáním syntezátorů a akustických nástrojů dokazuje, že i opulentní elektronické tracky lze vystavět pouze na špetce kreativity a minimálním množstvím prostředků.
Klangophonics jsme objevili na jednom z největších evropských showcase festivalů Eurosonic v holandském Groningenu. Jejich noční set byl naprosto hypnotický — až tak, že překonali svého mnohem známějšího „předskokana“ Tinlickera.