Stará se o to, aby největší ocelárna v Česku měla dostatek zakázek, správné vstupní materiály a obstála v mezinárodní konkurenci – i za podmínek, které nejsou vždy férové. V době, která patří k nejnáročnějším obdobím pro evropské ocelářství, to znamená udržet výrobu, zákazníky i pracovní místa.
Z maloobchodního managementu zamířil do průmyslu a několik let působil na německém trhu jako člen obchodního zastoupení skupiny Třinecké železárny–Moravia Steel. Ekonomické souvislosti oboru si prohloubil studiem MBA na Durham University v Anglii a EBS Universität v Německu. Postupně převzal odpovědnost za obchodní strategii celé firmy a v roce 2025 ji reprezentoval v Bruselu na implementačním dialogu komisaře Šefčoviče o reformě pravidel původu zboží.
Na práci v ocelářství ho baví střet průmyslové reality s regulací a geopolitikou. Ocel je podle něj všude – a je snadné ji brát jako samozřejmost, dokud nechybí. Právě proto upozorňuje: zavřít výrobu dříve, než bude zelená alternativa ekonomicky dostupná, je rozhodnutí, které nejde vzít zpět. A strategická závislost na dovozu může přijít ve chvíli, kdy si ji Evropa nejméně může dovolit.
