Energetickou bezpečnost vnímá jako součást širších strategických rozhodnutí státu. Ví, jak fungují jednání, která neurčují jen ceny, ale i směr – odkud energie přichází, na kom jsme závislí a co z toho do budoucna plyne.
V letech 2006–2025 působil jako zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost. Byl u klíčových jednání o dodávkách energie i strategii státu v době, kdy se energetika stala jedním z hlavních politických témat. Podílel se také na přípravách rozšíření jaderné elektrárny Temelín.
Diplomacii a mezinárodním vztahům se věnuje nejen v praxi, ale i v akademickém prostředí. Přednáší moderní dějiny, mezinárodní vztahy a energetickou politiku na New York University, ČVUT a College of Europe. Energie a zahraniční politika se podle něj nedají oddělit – obě stojí na rozhodnutích, která mají dopad na roky dopředu.