Dva pankáči, dvě starobylé lyry a písně o nepříjemném pocitu, že by vás při vynášení odpadků mohl kousnout pes. Ramo Teder a Marko Veisson si říkají Puuluup (Wood Loop) a hrají prý hudbu určenou seriózním hipsterům, unaveným pankáčům a milovníkům tradiční hudby, kteří vůbec netuší, co je lyra hiiu kannel. Takže jim na koncertech klidně tvrdí, že poslouchají zombie folk.
K původu estonské tradiční lyry, na kterou se hraje smyčcem, se totiž váže hodně tajemství a první zmínky o ní pocházejí ze středověku. Do Estonska se dostala ze Skandinávie pod názvem talharpa. Dříve hojně rozšířený nástroj v 19. století prakticky vymizel z povědomí a teprve docela nedávno lyru vrátili do hry mladí muzikanti stojivší však před problémem: notové zápisy neexistovaly a málokdo už si vzpomněl, jak na ni správně hrát.
Číst víceIdeální živná půda pro Puuluup: „Stačí vzít lyru do ruky a za půl hodiny se ocitnete mezi dvěma sty nejlepšími hráči na světě.“ Lyru navíc napojili na loop a další elektro efekty, a protože nějaký čistý hudební styl pro ně představuje synonymum pro výsostnou nudu a cestu do slepé uličky, neodolatelní humoristé hrají mišmaš od Bacha po Pärta a volně přecházejí do punku, ruských častušek, lidových písniček z ostrova Vormsi a všeho, co je zrovna v improvizačním rauši napadne.
Setkali se prý na autobusové zastávce, a když Ramo požádal Marka o zapálení cigarety a ten mu namísto toho nabídl pivo, začali hrát punk a lyra jim přišla jako nejvhodnější nástroj ke zpívání příběhů o větrných turbínách, hrdinech z polských televizních seriálů, tramvajích na podzim, zločincích z Oděsy nebo Vivaldim. Jasně že praštěným jazykem: „Estonština, ruština, angličtina, finština a blábolení – to vše se vyskytuje v našich písních. Občas se posluchači ozvou, že rozeznali další jazyk – třeba někdo, kdo byl v české armádě nebo je z Portugalska.“
Velmi ceněné album Süüta Mu Lumi (Light My Snow) jim získalo přízeň odborníků a za své neobyčejné znovuoživení starodávné lyry posbírali mnoho estonských hudebních cen.
Za podpory:
