Americké elektro popové duo patřící k současným hudebním úkazům, na které se jen těžko hledají měřítka. Pro ty, kteří zpěváka a multiinstrumentalistu Tylera Josepha s bubeníkem Joshem Dunem neznají, bude možná obtížné uvěřit, že tak obrovského celosvětového úspěchu dosáhli s vysoce zábavnou hudbou kmitající mezi nejrůznějšími žánry a znepokojivými tématy o úzkostech, depresích, nejistotách a překonávání osobních démonů. „Když skládáte hudbu, která vyjadřuje pochybnosti, starosti nebo myšlenky o temnějších věcech, kterými prochází dospívající člověk, lidé začnou poslouchat někoho, kdo o tom mluví nahlas.“
Do uměleckého znakového jazyka tlumočí Amber Galloway Gallego. 
Pokud je vám přes třicet, musíte na nich hlavně obdivovat, s jakou přirozenou originalitou a nestíhatelnou rychlostí střídají elektro pop, reggae, hip hop, drum & bass, punk nebo hymnické klavírní balady – „někteří lidé tvrdí, že nic nového už nejde vymyslet, a my se neustále snažíme dokázat, že se mýlí“.
Ti mladší k dvojici přilnuli především s pocitem příslušnosti k fanouškovské komunitě Skeleton Clique, ve které nacházejí útěchu a odpovědi. Vítáni jsou ale všichni: „Jsme Twenty One Pilots a stejně tak i vy a záleží nám na tom, co si myslíte.“
Číst vícePocházejí z amerického Ohia a pojmenovali se po tragickém příběhu z dramatu Arthura Millera All My Sons, v níž lidskou vinou zahynulo jednadvacet pilotů. Svou od roku 2009 neuvěřitelně gradující kariéru popsali lakonicky: „Snažili jsme se zaujmout místní scénu, pak regionální a dál si už nic nepamatujeme. Tak rychle to všechno přišlo.“
Vzpomeňte si na snad jakoukoliv světovou hudební cenu a je vysoce pravděpodobné, že ji Twenty One Pilots buď získali, nebo na ni byli alespoň nominováni. Jejich vynikající videoklipy Stressed Out a Heathens mají na YouTube miliardovou sledovanost a další je v úspěšnosti následují. A nebyl pro ně problém stát se na iTunes v šedesáti zemích světa číslem jedna.
Vydali pět alb a dvě poslední – Blurryface a Trench – prodávající se po milionech koncipovali jako na sebe navazující tematické, alegoricky vyznívající fantasy opusy o dusících nejistotách. „Myslím si, že naše kultura, pokud jde o sebevraždu či deprese, udělala velký pokrok. Jsem hrdý, že právě hudba je na špici, pokud jde o schopnosti o tom mluvit otevřeně. A mluvit o tom je tak důležité,“ vysvětlil Tyler potřebu nejvyšší možné míry upřímné otevřenosti týkající se útěku z osobní pustiny. Viz skladba Car Radio symbolizující názor „ticho je násilí“.
Naprostý zážitek představují euforické koncerty Twenty One Pilots, při nichž si vystačí jen sami dva, podpoření dokonale vizuálně a světelně sladěnou show, do které patří spousta převleků, efektních kostýmů, hořící automobil a strhující energie, s jakou Josh bubnuje, dělá přemety a Tylor střídá jeden nástroj za druhým. Vždy až neskutečně sladění s elektronickým podkladem. S publikem přitom občas hrají neobvyklou hru – vybízejí ho k udržení ticha a vše přes kameru stopují. Samozřejmě se bavíme o vteřinách… Jo, a nezapomeňte doma žlutou pásku!!
Na těch po celém světě během několika hodin vyprodaných koncertech je vlastně obdivuhodné, že se jejich jádro točí okolo tak temných a těžkých témat, jenomže u Twenty One Pilots to ani jinak nejde: „Jsem takový, jaký jsem. Což znamená, že na pódium nechodím s tím, abych lidem říkal, v co mají věřit. Ale spíše doufám, že navedu děti na myšlenku, že i když je vše táhne nějakým jedním směrem, nikdo je k tomu nenutí. Nechceme je inspirovat k rebelství, ale k tomu, aby přemýšleli vlastní hlavou. A pokud to někoho díky naší hudbě inspiruje, pak existence naší kapely má smysl. Bez ohledu na postavení v hitparádách.“
Nové loňské album Scaled and Icy bylo okamžitě označeno za návykový klenot a soundtrack k letní taneční párty, kde je vítán úplně každý.