Naprosto nečekaná verze provensálské polyfonie na pokraji hlasových a fyzických možností, ne-li hodně daleko za nimi. Když loni San Salvador dozpívali na veletrhu Womex, kde se stali naprosto nečekanými hvězdami, nejčastější hodnocení znělo: nemám slov.
Tři zpěvačky a tři zpěváky lze, jak kdosi chytrý řekl, zahrnout mezi jevy, které se ukážou mimozemšťanům, aby se přesvědčili, že naše planeta stojí za záchranu. San Salvador není těžké popsat, tedy pokud si z Colours pamatujete vokální skupinu Lo Cor de la Plana z Marseille a máte představu o jejím hudebním novotvaru: provensálské polyfonii zpívané v okcitánštině, jazyku spjatém se středověkými trubadúry, jehož význam v Provence už mnoho let znovu nabývá na síle. San Salvador používají pouze jednu tamburínu a strhujícího, až transovního rytmu docilují hlasy a bušením do dvou velkých bubnů. Protože mají ve svých řadách zpěvačky, pracují s naprosto odlišnými harmonickými vzorci, které navíc během jediné skladby dokážou šokujícím způsobem mnohokrát změnit, čímž vás dokonale matou – pokaždé, když máte pocit, že San Salvador dosáhli k vrcholu, přijde další... a po něm ještě další – až zůstanete naprosto zkoprnělí s pocitem, že vás právě někdo rozebral na součástky.
Číst víceTento koncert natáčí Česká televize, uvidíte na ČT art.