Vždycky když se zjeví podobný fascinující zpěvák, rozjíždí se závody ve srovnávání, a pokud jde o Roryho Grahama aka Rag'n'Bone Mana, dostal se po bok opravdu těžkých vah: Adele, Joe Cockera, Johnnyho Cashe, poklonu mu vysekl Elton John: „I f**king love you, I think you’re brilliant.“
Na rukou má trojnásobný držitel Brit Awards (včetně ceny kritiků) vytetovaná slova blues a funky. Mít rukou víc, což by při jeho mimozemském hlasu mohlo klidně přijít v úvahu, přibyl by gospel, soul, hip hop, rock a pop. Možná i country. Vysoký vousáč z východního Sussexu si s touto nepravděpodobnou kombinací poradil s věrohodnou upřímností, odkoukanou, jak sám přiznává, od starých amerických bluesmanů, svých prvních velkých hudebních vzorů. Pak k nim přidal hip hopové střelce, a jakkoliv to k sobě moc nepasuje, svět beatů, rapu a blues se mu podařilo během uplynulých let pohodlně usadit vedle sebe. „Miluji příběhy, miluji Johnnyho Cashe a tradiční folkovou hudbu, stejně jako blues. Pro mě se překrývají. Jestliže chci, aby mi lidé věřili, co zpívám, pak musím píseň zpívat s přesvědčením. A k tomu jí musím věřit sám.“
Číst víceAlbem Wolves z roku 2014 zaujal. Masivní zájem, a tím myslíme opravdu masivní, na sebe přitáhl dvěma hity: písně Human a Skin svět doslova paralyzovaly emocionalitou a vášní, s jakou byly nazpívány. Album Human se pak ve Velké Británii stalo jedním z nejrychleji prodávaných mužských alb dekády, ačkoliv se Grahamovy úvahy a texty naprosto vymykají běžnému popovému ptydepe. Pomyslně sice káže o sobě, o světě a vzdává hold humanismu a lásce, přesto nás žádá: „I’m only human, after all. Don’t put your blame on me.“