S apačsko-filipínsko-portorikánským původem, poutnickou náturou Jacka Kerouaca a pocitem občana ve službách planety by se songwriter Nakho Bear dokázal uplatnit sám. Dokládá to i sólové album My Name Is Bear, jenomže, co si budeme povídat, jeho návykové písně vybuchnou do intezivní síly hlavně ve chvíli, kdy jako náčelník Crazy Horse před vítěznou bitvou u Little Bighornu zavelí Hoka hey! a kapela Medicine for the People s ním vyrazí do zdrcujícího útoku.
Hudbu, která vás vzápětí pohltí, stimuluje kulturní rozmanitost: rock, folk, pop, hip hop, reggae nebo indiánské pow wow zní v podání Portorikánce, Američanů, Australana a Chilana jako intenzivní vyznání, že právě teď se všichni navzájem potřebujeme. „Během koncertu předávám písně, slova a poezii. Ale na metafyzické rovině přinášíme na pódium obřad, protože je to pro mě tak léčivé. A to také předáváme lidem. Nemusí to být něco vágního, prostě se to děje, když posloucháte hudbu. Probíhá transformace...”
Číst víceNakho Bear, spolupracující s mnoha neziskovými organizacemi, ručí za upřímnost textů vlastním životem. Doslova ztělesňuje vypravěče s vizí o lepším světě, kterému věříme víc než jinému. Davida Bella v Oregonu adoptovala a vychovala křesťanská bělošská rodina. Biologickou portorikánskou matku poznal až ve dvaceti, kdy se dozvěděl o svém apačském a filipínském původu a zavražděném otci. Tehdy se vydal do věznice San Quentin, aby jeho vrahovi odpustil. V dodávce procestoval Aljašku a Havaj, kde potkal budoucí členy kapely a v úctě k indiánským předkům si změnil jméno na Nahko Bears. “Myslím si, že můj životní příběh je plný příležitostí k odpuštění. Trvalo mi to dlouho, než jsem na tato místa dospěl. A pořád se učím být laskavý a smířlivý k lidem a okolnostem. Není to nikdy okamžitá záležitost, a i když třeba řeknete, že odpouštíte, může to trvat celý život, než se toho zbavíte. Protože některé věci nemohou být stejné, když se udějí. A to je mantra života - jít dále se soucitem, kultivovaně, s odpuštěním.”
Nahko and Medicine For The People spolu od roku 2008 vydali čtyři alba a za Hoka získali nejvyšší cenu Native American Music Awards. I díky koncertům se z nich mezitím stala kultovní kapela, nadšeně přijatá také v Evropě. Od publika přitom očekávají jediné: „S písní na jazyku, s láskou v srdci a s neustálým úsměvem.“