Na emotivních koncertech při zpěvu melancholických písní fado přes slzy občas nevidí. „Trik a citové vydírání publika,“ pochybují dopředu mnozí – než Marize a jejímu hlubokému ponoru do písní podlehnou a také se jim zarosí oči. „Kráse vycházející z jejích úst byly věnovány stovky slov a všech myslitelných superlativů. Vzpírá se definicím a vágním popisům. Zkrátka, Mariza má hlas dotýkající se duše. Po celém světě, i tam, kde nerozumějí portugalštině. Ona je prostě ztělesněním fado,“ zaznělo na veletrhu Womex, když Mariza přebírala prestižní cenu Womex Artist Award, jednu z dlouhé řady dalších.
Doufejme v jejich návrat, ale připravme se na nejhorší: z jakoby pragmatického přemýšlení manželek portugalských námořníků z 19. století nevyčteme, že v tu chvíli propadaly melancholii, a když lodě zmizely za obzorem, pustily se do zpěvu písní smutných až běda. Začalo se jim říkat fado, zjednodušeně přeloženo osud, jinak také spontánní poezie lidského srdce. „Fado je naše blues, písničky naplněné bolestí, smutkem, steskem po lásce, odloučení a nekonečném moři,“ vysvětlovala vždy Mariza Reis Nunes, zkráceně Mariza. Narodila se v Mosambiku africké matce a pravověrnému Lisabonci – předčasně a slabá, takže otec zašel do nemocniční kaple a slíbil: Když přežije, bude se jmenovat po brazilské zpěvačce Marise Gata Mansa a stane se zpěvačkou fado. Stalo se a Mariza do zapomnění propadlé písně z taveren lisabonské čtvrti Mouraria představila celému světu.
Číst víceJejí krása a smyslnost přitáhly k portugalskému blues, jak se také fado někdy pro zjednodušení říká, obrovskou pozornost mladé portugalské generace. Stala se symbolem moderního fado, přičemž tradiční pojetí za doprovodu portugalské kytary pro ni nikdy nepředstavovalo nepřekročitelné pravidlo: doprovod písní postupně obohatila o perkuse, flamenco, kapverdské morny, brazilské vlivy, vkusný popový nádech a neváhala oslovit současné autory. Něco takového si před Marizou, považovanou za nástupkyni legendami opředené portugalské ikony fado Amálie Rodrigues, nikdo v takové míře nedovolil. Je-li to možné, ráda vstupuje do publika, chce být posluchačům co nejblíže. „Když zpívám, nejde jen o zpěv, sděluji vám své pocity, takže se musím podívat do vašich očí, abych se ujistila, že mému poselství rozumíte.“
Když v roce 2005 Mariza vystoupila na Colours of Ostrava, mimochodem byla to její česká premiéra, v zákulisí o fado před koncertem vyprávěla: „Dozpíváte a vyčistí se vám duše, usmíváte se, už nepláčete.“ Existují ale věci mezi nebem a zemí, které netrefíte. Ani Mariza. Když totiž dozpívala, leskly se slzy v očích i těm nejotrlejším chlapům. A vůbec se za to nestyděli.