Osamělá velryba. Skupina pojmenovaná podle velryby vydávající signál v tak vysoké frekvenci, že jí zbytek jejího druhu ani další tvorové oceánu nerozumějí. Slyší vše, ale nemá žádnou odezvu. Jako metafora působivé, naštěstí bratislavské skupině, která v různých podobách funguje už pátým rokem, se ohlasu dostává i za hranicemi. A to hlavně proto, že jejich pohled na svět obsahuje univerzálně sdělitelnou bolest.
„Teraz by som mal povedať nejaké klišé o tom, že svet je hrozné miesto plné vojen a utrpenia. Každopádne taký vždy bol. Neviem, čo je súčasný svet, pretože ak je to to, čím je svet teraz, je to niečo, čo už pominulo,“ vysvětluje kytarista Khall.
Na kontě mají eponymní EP a předloňské album I've Met a Lot of People, jež se žánrově těžko ukotvuje, ke kytarovému a expresivnímu modu můžeme přidat nálepky emo nebo postrock, ale drtivá melancholie v podání Dominika Proka (zpěv), Renata Khalla (kytara), Dominika Fabiana (baskytara), Tomáše Tabiše (bicí) a Adriana Krišáka (kytara) má v genomu širší stylistický arzenál. „Ač za sebou nějakou historii i zkušenosti z jiných projektů kapela má, zatím se drží hlavně v povědomí slovenské scény, respektive tamních potemnělých barů a klubových obýváků. Stylové protějšky nalezneme ve vodách ema, postpunku i noisu, zapřít nelze ani slabost pro Slowdive. A postrock. I když u jejich riffů neexplodují planety, ale trhají se emoční pojiva, napínají neurosynapse a zanedbaná duše podává intimní výpověď. Zpěv Dominika Proka zvládá různé polohy a nihilistický, melodický základ často proměňuje v divoké, řvavé epizody. Nechybí zkreslené sonické stěny, něžná tvrdost, závrať a úzkost, něco lásky, víc zklamání. Hudba, co se neváže ke konkrétnímu místu, ale je zakotvena v čase, prožitcích, očistcích, proudech vzpomínek,“ psal svého času magazín Full Moon.
52 Hertz Whale si zahráli s kapelami jako Les Discrets, The Physics House Band nebo Soviet Soviet, opakovaně vystoupili před americkými Algiers nebo i na trenčínské Pohodě, mají za sebou několik česko-slovenských turné, vyrazili do Německa, Belgie nebo Polska, chystají se do Holandska. Co od nich očekávat na Colours of Ostrava vyjma nového materiálu? Tradiční konstanty: „Hudbu pro osamělé i samotáře.“ A zdánlivý paradox: mimořádně expresivní, naléhavé podání.