Bauls - Soul of Bengal

Bauls - Soul of Bengal

Indie 22.7.2017 / 17:30 - 18:30
Vítkovice Gong stage

Baulové z Bengálska a jejich mystická hudba stará klidně i pět set let. Jedinečná příležitost setkat se s autentickými bengálskými mistrovskými hráči a zpěváky jedné z bezesporu nejvíc fascinujících hudebních kultur lidstva. Jména šestice Baulů vám dopředu asi nic neřeknou, po skončení koncertu v Gongu a během osobního setkání na workshopu si je ale možná nadosmrti zapamatujete.

Nejde ani tak o to, že hudba Baulů je zapsána na kulturní seznam nehmotného dědictví UNESCO, básník a filosof Rabíndranáth Thákur se stal prvním neevropským nositelem Nobelovy ceny a k baulské poezii a hudbě se hlásili Alan Ginsbegr s Bobem Dylanem, důležité je, že se v Bengálsku nadále každodenně praktikuje, přestože se takřka výhradně po staletí předává z generace na generaci ústně a při životě ji udržují dost často negramotní potulní bardi, tanečníci a kejklíři.

Baulové nejsou vzácní: v Bengálsku, historickém území ležícím mezi Bangladéší a indickým Západním Bengálskem, na ně narazíte na každém kroku. Oblečení v typickém pestrobarevném oděvu a mluvící vlastním dialektem, zpívají a hrají své písně za doprovodu nástroje ektara, eufemisticky řečeno, jednostrunné loutny, zatímco "mandolína" dotara má struny čtyři. Khamak je buben, z něhož rytmickým způsobem vytahujete provázek a tím docilujete zvuku, "jako když si krkne opice, co zrovna snědla žábu". Harmonium, bambusové flétny, buben dhol nebo činelky vám pak přijdou jako docela obyčejné nástroje.

Zcela zásadní pro baulské písně zůstává poezie a její hluboké a univerzální poselství přesahující hinduistická, budhistická a muslimská dogmata: Baulové se totiž odmítají identifikovat s jakýmkoliv organizovaným náboženstvím, stavět chrámy a uctívat božstva, mají proto blízko k súfijským mystikům. Věří, že bůh přebývá v těle a proto je každému na dosah a spojit se s ním a dosáhnout duchovního osvobození lze mnoha způsoby: písněmi, extatickou hudbou, tajemnými rituály a cvičením. Zpěvák Paban Das Baul to vysvětlil pomocí staré vesnické metafory: "The body is a boat, the river is life itself, and the true mastery over sailing can be achieved if the helmsman knows his own grid. The body is a pot of clay, which needs to be fired by inner knowledge in order to retain the water of love."

Nic jim také neříkají ani tradiční společenské normy a pokud jde o kasty, nacházejí se na nejnižších příčkách. Nepracují, to jim je zapovězeno, živí je almužny za hraní a zpívání - proto jsou neustále na cestách.

Čím nejvíc se hudba Baulů odlišuje od jiných a proč je na ní nabaleno tolik mystického tajemství? Předně, nikdo pořádně dodnes neví, odkud se Baulové v Bengálsku vzali, první zmínky o nich se objevily až v 15. století a pokud jde o vysvětlení co znamená Baul, tak vězte, že šílený, posedlý nebo zasažený posvátným požehnáním. Za nejuctívanějšího Baula všech dob je považován mystický básník, hudebník, filosof a metafyzický světec Lalon Fakir ( 1774-1890). Ačkoliv neuměl číst ani psát, jeho verše a písně se dochovaly dodnes a v roce 1963 mu v Kushtii postavili do sněhobílá zabarvenou svatyni. "Je Lalon muslim? Nebo Hind? On neví. Je to člověk," napsal v jedné ze svých písni.

A jedna důležitá připomínka: hudebník a zpěvák Bapi Das Baul, který se na Colours představil v roce 2002, pochází z osmé generace významné baulské hudební rodiny. Je příkladem toho, že bengálská tradice volně přešla do moderní doby: spolupracoval s Transglobal Underground a hudba jeho skupiny Sense absorbovala spoustu dalších vlivů. Je synem legendárního Purny Das Baula, kterého jste určitě,tedy patříte-li k fanouškům Boba Dylana, viděli - na obálce jeho alba John Wesley Harding.

Purna Das Baul v jednom rozhovoru vzpomíná jak k fotografii došlo: hladomor v Bengálsku ho v 60. letech donutil živit se hudbou v indické Kalkatě. Tam na něho narazil Dylanův manažer Albert Grossman, s dalšími Bengálci pozval koncertovat do Států a následně na návštěvu k Dylanovi do Woodstocku. Oba trubadúři spolu strávili hodně času: hraním i rozpravami nad "prvním rockovým biblickým albem, strašlivým způsobem pojednávajícím o ďáblu".

Tím všechno neskončilo: Dylan za svým přítelem přijel do Kalkaty v roce 1990 na návštěvu a znovu si připomněli, proč se kdysi sám nazval Baul of America. "Protože oba zpíváme o lidech, životě a své době," řekl Dylan.

A mimochodem: není příjemné vidět, že je nositelem stejné ceny za literaturu jako Rabíndranáth Thákur?