V devadesátých letech to začalo rockem, pokračovalo muzikálem a funkem. A v roce 2000 přišel jazz. Kdyby Danu Bártovi někdo před pětadvaceti lety řekl, že vztah s Illustratosphere vydrží celé čtvrtstoletí a vznikne pět alb, asi by nevěřil. Od první nahrávky ale bylo slyšitelné, že vzniklo něco, pro co byl na české hudební scéně prostor.
Jinotajné texty, nepředvídatelná, ale pevná rytmika pod rukama Roberta Balzara a hravé melodie Filipa Jelínka vytvořili ekosystém, který se s dalšími členy mohl rozvíjet a volně navazovat na další uskupení a projekty jednotlivých spoluhráčů Illustratosphery.
Naposledy si kapela zahrála na Colours of Ostrava v roce 2019. Tehdy ještě nespatřilo světlo světa album Kráska a zvířený prach. V letech 2023 a 2024 navíc vyšla v reedici kompletní čtveřice prvních studiových nahrávek. Kdo by si tak chtěl před festivalovým vystoupením připomenout skladby jako Pánví, B´Artagnan nebo Innerview, může si doma pustit gramofonové desky a těšit se na léto.