Účinkující 2020

The Lumineers

Spojené státy

Popoví folkrockeři z Denveru, kteří vědí, co chtějí říct, a mají pořád dost nápadů, jak to říct

Požehnáni psát písně s nakažlivými melodiemi a silnými texty připomínají, o čem písničkářství vždycky bylo: o důvěryhodném vyprávění příběhů. Přestože The Lumineers zpívají o bolestivých, často i tabuizovaných osobních tématech, našli ideální způsob, jak s nimi hladivě bavit a zároveň dráždit, aniž by přišli o pozornost masového publika a koncerty měnili v hudební svátek. Zpěvák a kytarista Wesley Schultz, bubeník Jeremiah Fraites a donedávna violoncellistka Neyla Pekarek, kterou nově vystřídala houslistka Lauren Jacobson, se totiž nikdy netočili v jednom kruhu a po právu získali nominace na Grammy, jejich velký fanoušek Barack Obama je dvakrát pozval do Bílého domu a U2 nebo Tomu Pettymu otevírali koncerty. Nadšeně byla přijata také skladba The Hanging Tree složená pro film Hunger Games.

S neúprosně chytlavým hitem Ho Hey, úspěšným všude, kde si dav rád společně zazpíval a zadupal „patřím k tobě, patříš ke mně zlato“, dobyli svět. Propadla mu rádia, letní mejdany roku 2012, reklama i televizní seriály. Kapela hit přirovnává k ledoborci, který jim s debutovým albem proklestil cestu na výsluní. Start jako blázen a stačilo pokračovat, jenomže přišlo donekonečna omílané přirovnání k Mumford and Sons a to na sebevědomí nikomu nepřidá. A navíc, jak řekl Wesley Schultz: „Je to určitě velká výzva nahrávat desky, které by měly neustále podobný ,kabát‘. Nechcete se určitě stát karikaturou sebe sama, toho, co děláte.“ 

The Lumineers se proto už s druhým albem Cleopatra rozhodli jít proti proudu podobně laděných folkrockových kapel a vydali se vlastní cestou. „Určitě by nás hodně štvalo, kdyby nás definoval tento žánr. Měli jsme pocit, jako by nám to zakrývalo slunce a že se z tohoto stínu musíme dostat. Jediným způsobem, jak z toho ven, bylo psát více písní, těch písní, které by lidé ocenili a milovali. Písně jako Ophelia, Cleopatra, Angela a Sleep on the Floor... To všechno jsou skladby, které nám pomohli zpět na slunce a spatřit denní světlo.

Na třetím albu se od bezstarostného folkrockování odstřihli nejradikálněji. Rozdělili ho na tři kapitoly, doplnili úchvatnými videoklipy Kevina Phillipse a v příběhu fiktivní rodiny a skrze osobní traumata, zahrnující smrt, empaticky a bez příkras reflektují téma alkoholické a drogové závislosti. „Zkusili jsme zpívat o věcech, které jsou pro nás důležité, které nás trápily. Pro mě je v tom, co děláme, prvek melancholie a smutku. Je třeba obrátit zrcadlo na sebe samé,“ vysvětlil bubeník Jeremiah Fraites.

Album produkoval Simone Felice z vynikající americké skupiny The Felice Brothers, kterou The Lumineers vždy obdivovali i z toho důvodu, že si definici úspěchu určovala sama a nevyhýbala se ani ostrým komentářům k éře prezidenta Trumpa. Vyjádřili se k ní také The Luminers: „Mám pocit, že to je vše, co máme. Nacházíme se v určitým způsobem temné době. Myslím si, že naděje a vášeň jsou to jediné, k čemu se nyní můžeme uchýlit. A připomínat si věci, pro které máme vášeň. Existuje hodně důvodů, proč se zlobit a rozčilovat, proto je důležité si připomínat ty věci, které z nás dělají lidské bytosti a které nás přibližují dalším lidem.

NenechTE si ujít
The Lumineers na Colours

2390 Kč do 9000 ks
2690 Kč do 9000 ks
2990 Kč do 9000 ks
Čtyřdenní vyprodané  
Koupit vstupenku