The Cure

The Cure

Velká Británie 20.7.2019 / 21:15 - 23:30
Česká spořitelna stage

The Cure se totiž nikdo nepodobá. A nebude do chvíle, než si Robert Smith, předobraz Střihorukého Edwarda, setře červenou rtěnku a černé oční stíny, slehne mu extravagantní účes, vzdá boj s marností existence a černý pavouk se dočká své večeře.

Přestože vyšli z kvasu osmdesátek a poslední album vydali před deseti lety, slunce nad jejich slávou nezapadá. Spojili podobně naladěné duše po celém světě a přinutili položit si otázku: je opravdu možné, že tak tíživě depresivní, až morbidně dekadentní, bolestínským hlasem odzpívané písně, mohou přinášet potěšení? A opravdu nezáleží na tom, jestli všichni zemřeme? The Cure se vždy kamarádili s temnotou, zároveň ji ale dokázali rozsvítit jedněmi z nejromantičtějších trvalek, jaké rock pamatuje. O popu nemluvě: s Lovesongem, svatebním Smithovým darem manželce Mary, se empaticky propojila třeba Adele. 

Rozkročeni mezi post-punkem, gotikou, novou vlnou, popem a psychedelií, ovlivnili The Cure několik hudebních generací, což se potvrdilo loni, kdy festival Meltdown vyzval Smitha ke kurátorství a on pozval Nine Inch Nails, My Bloody Valentine, Manic Street Preachers nebo Mogwai - své dálkové studenty.

Loajální fanoušci suchou historickou faktografii The Cure nepotřebují - vysypou ji ze sebe o půlnoci. A obejdou se bez ní i mladší ročníky, dobrovolně vstupující do depresivní rockové lázně, byť je do ní zve šedesátník, což lze vlastně považovat za anomálii. Nebo stvrzení nadčasovosti a jedinečnosti The Cure. 

Celý svůj život jsem hrál hudbu pro své osobní potěšení. A  myšlenka, že by se stala strojem nebo byznysem, je skutečně hrozná,” řekl kdysi Smith. The Cure se nezacyklili, to by se už dávno stali parodií, jen kdysi vytvořili výjimečnou hudbu, se kterou dokážou pořád žít a na tříhodinových koncertech ji společně s fanoušky uvěřitelně emotivně prožívat, jakoby by vznikla teprve včera a ne před čtyřiceti lety. „Členové The Cure tuto kapelu a její songy skutečně milují jako my fanoušci, hrají se stejnou láskou a vášní, se kterou chováme ve svém srdci jejich hudbu za uplynulých čtyřicet let,” napsala Vicky Carroll po triumfálním loňském koncertu skupiny v londýnském Hyde Parku. 

The Cure před pětašedesáti tisícovým davem slavili desetiletí existence a v oslavách se rozhodli pokračovat i v roce 2019, kdy uplyne čtyřicet let od vydání debutového alba The Imaginary Boys a Smith prý trvá i na připomenutí třicítky desky Disintegration.

Colours of Ostrava se přitom stane nejen jedním z několika vyvolených evropských festivalů, kde The Cure vystoupí, a Britové doufají, že se stanou headlinery Glastonbury, je docela dost možné, že se v Ostravě dočkáme i nových skladeb nebo dokonce alba. Kurátorství totiž Smitha nakoplo: „Meltdown ve mně vyvolal inspiraci k něčemu novému, protože poslouchám nové kapely. Nakazil jsem se jejich nadšením a předsevzal jsem si, že půjdu do studia a složím pro kapelu nové písně, což jsem za posledních deset let neudělal.”

Musíte uznat, že The Cure na Colours a ke všemu s novým albem, je víc než splněný sen.

Koncert bude trvat 2 hodiny 15 min. 

Sestava The Cure: 
Robert Smith - zpěv a kytary
Simon Gallup - baskytara
Jason Cooper - bubny
Roger O'Donnell - klávesy
Reeves Gabrels - kytary

Autor textu: Jiří Moravčík