Afrobeat v nejdrtivější, a především, v nejautentičtější podobě. Rytmická jízda dechů, kytar, bubnů a vokálů vedená nejmladším synem vynálezce afrobeatu Fely Kutiho, od kterého zpěvák, skladatel, saxofonista a klávesista Seun převzal legendární kapelu Egypt 80 a navázal s ní na otcův revoluční odkaz. Z klanu Kutiovců zdaleka nejdivočeji a bez kompromisů. Seunovy energické koncerty totiž musí bolet: na těle i na duši.
„Felova hudba a poslání jsou pro mě vším. Považuji je za posvátné,“ říká Seun, aniž by se pouze proměnil v jeho kopii nebo bral afrobeat za posvátnou krávu. Na novém epíčku African Dreams třeba s raperem s Blackem Thoughtem ze skupiny The Roots převedli do hiphopové verze některé skladby ze Seunova alba Black Times nominovaného v roce 2018 na Grammy. A ještě před Colours prý chystá další překvapení.
Afrobeat je už dávno hudebním universem, tak trochu se ale zapomíná, že byl Felou vynalezen především jako nosič radikálního politického a sociálního vzteku. A to nám Seun ve své hudbě neustále připomíná. Rezonuje v ní eskalace africké a světové chudoby, korupce a ekonomický kolonialismus nadnárodních firem, ale také čím větší deziluze z dění v Africe, kontinentu, „který toho tolik dává a skoro nic za to nedostává“.
Číst více„Afrobeat není hudební styl, ale kulturní, sociální a především politické hnutí,“ nepřestává tvrdit Seun Anikulapo Kuti křísící v roce 2020 otcovu aktivistickou politickou stranu Movement of the People s cílem kultivovat vztahy mezi občany a elitami. Zatím marně, protože z ní má nigerijská vláda docela velký strach. Zatímco po celém světě je Seun za svá afrobeatová kázání oslavován. Občas s paradoxním vyzněním: remix skladby Kuku Kee Me byl zařazen na soundtrack FIFA 23, ačkoli předkládá otázku „proč mě nezabiješ?“ i návrh: prostě mě zabij. Jedná se spíš i naléhavou zprávu, než fotbalovou oddychovku. Vysvětlenou Seunem: „Tlaky z celého světa žádají po člověku, především člověku z Afriky, aby se obětoval, obětoval svoji důstojnost, své zdroje, budoucnost, děti, zdraví, práci, příjem a hodnotu svého života - neustále obětuje toto vše pro budoucnost, která není ani nikým určena - tento pokrok, který všichni poháníme vpřed. Má to ale ten háček, že nikdo nezjistí, jak ten cíl má vypadat. A nakonec toho obětujeme tolik... a proto v této písni říkáme: ´Co jste nám zanechali? Co jiného od nás chcete?´”