Dosavadní život melancholického písničkáře má blízko k pohádce: jak věčně zadlužený pouliční busker, často vděčný za hlouček lidí, který se u něho zastavil, k nebývalému štěstí a slávě přišel.
Stačila k tomu za necelou hodinu složená písnička Let Her Go o rozchodu s přítelkyní, která postupně pokořila britské, evropské, americké a australské hitparády, zazněla v přímém televizním přenosu ze Super Bowlu a Passengerovi vynesla nominaci na Brit Awards a vítězství v Ivor Novello Awards a Independent Music Awards.
“Je to těžké vysvětlit. Celé roky jsem si svou kariéru financoval přes busking a prodejem cédéček na ulici a koncertech. A pak najednou, zničehonic, se písnička stala hitem a můj život se doslova přes noc změnil,” řekl Passenger.
Číst víceMichael Rosenberg aka Passenger ve své tvorbě vychází z vlivů Boba Dylana, Cata Stevense, Neila Younga a Simona & Garfunkela, zkrátka písničkářů 60. a 70. let. Rád s doprovodem akustické kytary vypráví intimní pochmurné, milostné příběhy a emotivní napětí jim dodává svým nezaměnitelným hlasem, o kterém napsali: zní, jako kdyby elf zůstal celou noc vzhůru, kouřil, pil a přitom vyprávěl své příběhy přátelům.
Na otázku, jestli by svou hudbu na albu Whispers nazval zasmušilou, odpověděl: “Smutná je správné slovo. Na albu mám skladby, které jsou o trochu veselejší, které přinášejí trochu světla do toho stínu. Nechci být jedním z těch depresivních písničkářů, kteří zpívají celou dobu o bývalé přítelkyni. V životě je toho daleko více. Život je celá šíře emocí, není to pouze smutek. Život je humorný, ironický, zvláštní, bizarní.”
Když se v roce 2009 únavou a z nedostatku zájmu rozpadla brightonská kapela Passenger, nechal si Michael Rosenberg coby tvůrce většiny repertoáru její jméno a vyrazil se živit buskingem a příležitostným hraním v malých klubech. Z Anglie zamířil do Austrálie a po návratu domů vyjel na turné se slavným písničkářem Edem Sheeranem. Kamarád z dětství ho s sebou vzal i do Austrálie a USA, ale znáte to, kolik lidí čekajících na hvězdu večera si pořádně všimne předskokana. Passenger za vlastní peníze vydal čtyři alba a sám si je na ulicích prodával. Nestěžoval si a přestal přemýšlet o tom, že by se jeho písničky mohly proměnit v hity nebo hrát v rádiu. Hodně cestoval a okruh fanoušků sice rostl pomalu, zato se mohl živit hudbou, kvůli které v šestnácti nechal školy. A pak přišel zlom a dnes na jeho nové nahrávky netrpělivě čekají milióny posluchačů a perou se o něho největší festivaly.
Passenger ale zůstává při zemi, slávu mu zatím hlavu nezamotala. Když má čas, rád si zahraje na ulici a zisky z alba Whispers II. věnoval prostřednictvím organizace UNICEF dětem z Libérie, jedné z nejchudších zemí planety.