A protože ne každý z toho může být chytrý, představte si Black Keys s Dr. Johnem a Alabama Shakes dohromady. Existují dokonce návody, jak k Moonlight Benjamin přistupovat – album Siltane hrát doma tak nahlas, jak se jen odvážíte. A jde-li o její koncert, vězte, že pokud byste ho zmeškali, sami sebe proklejete.
Aby bylo hned začátku jasno: voodoo není pro výjimečně dráždivou zpěvačku marketingovým nástrojem k upoutání pozornosti, nýbrž katalyzátorem uměleckého odporu. Způsobem, jak skrze rockovou redefinici pro Haiti nepostradatelných voodoo ceremonií otevřít staré rány, vykřičet se z hněvu a tragédií odjakživa decimujících „ostrov ztracenců“. „Voodoo je způsob, jak zůstat pozitivní. Negativita je stav mysli a brzdí vás. Vytváří strach. Pozitivní energie jsme my a je všude,” upozorňuje však zpěvačka, připomínající meteorit spadlý z nebe. Debutové album Siltane postavilo do pozoru kritiku i posluchače, její vystoupení na festivalu Womad rozdýchávají přítomní dodnes a výkon na prestižním Womexu patřil k triumfům veletrhu.
Číst víceV sedmnácti letech vyšla ze sirotčince, kde získala jméno Moonlight, odhodlaná stát se jazzovou zpěvačkou. Podařilo se. Pak přijala voodoo kněžství, provdala se za Francouze, v roce 2002 přesídlila do Toulouse a nedávno to dotáhla až k natáčení a koncertování s kubánským klavíristou Omarem Sosou. Radikální odklon od předchozího karibského jazzu k valivému bluesrocku vysvětlila ve svých sedmačtyřiceti letech potřebou ukázat Haiti bez příkras; jak sama říká: pozdě, ale přece. Proto voodoo rytmy a ozvěny haitského tanečního stylu mizik rasin třesou její hudbou, proto z ní sálá tak ohromná rocková energie, načerpaná i z děl haitských spisovatelů, básníků a filozofů. Voodoo přitom není v rozporu s elektrickou kytarou Matthise Pascauda z francouzské experimentální thrash-rockové skupiny Square One, srostly spolu jak siamská dvojčata. Fantastická kapela zpěvačku doslova vybuzuje, a přestože kreolštině nerozumíme, nemusí nám nikdo vysvětlovat, že o ráji na zemi nezpívá. Z nedočkavosti, kam se její hudba dál posune, vás skoro svrbí hlava, a přitom žádný z předpokladů nevychází, s každou další skladbou přijde něco jiného – divoký trans, pouštní blues, psychedelie, surf nebo bluesový šanson. Jedno platí neustále: Moonlight Benjamin s kapelou se do vás zařezávají jako žiletka.