Zpěvačka s hereckou dikcí, která nedává už léta polským konzervativcům spát, má blízko k popu, rocku, kabaretu i punku a doma je za celebritu, od níž se čekají nekonformní činy. Zazářila na divadelních prknech, v televizi a ve filmech Agnieszky Holland a Jerzy Stuhra, extrémní pozornost na sebe ale strhává hudbou: osobně otevřenými, emotivními a silně provokativními písněmi a prohlášeními.
Dcera velebeného herce Jana Peszeka ale nemá potřebu zbůhdarma šokovat, sbírat skandály a topit se v laciné popularitě, prosakuje do polské společnosti údernými názory, které v ní rezonují. “Krvavým jazykem se dotkla Nejsvětější Trojice polského způsobu života: domoviny, Boha a sociální role žen,” napsali o jejím předchozím albu Jezus Maria Peszek, na němž vystavila nekompromisní účet sobě i zemi a dočkala se nadšeného pochopení i nařčení ze satanismu a nihilismu.
Číst víceNejlepší polská deska roku 2012 pro ni představovala duševní a fyzický restart na způsob vzpoury, kdy si za patrony vzala “dva revolucionáře”: Ježíše Krista a Amy Winehouse, nejsmutnější holku, co znala. Že tím rozpoutala doslova vřavu, už k Marii tak nějak patří, ale když už musí žít v Polsku, ze kterého je prý unavená, rozhodla se říct, co se jí nelíbí, i kdyby to znamenalo “jíst smutek po lžících”.
Uplynuly čtyři roky a klid pro Marii nenastal. Evropa a Polsko se nacházejí v bouřlivých časech. V jedenácti skladbách nového alba Karabin se znovu dotýká silných témat a jen těžko mohla minout uprchlickou krizi - “Odlišný neznamená horší nebo špatný. Nestřílej prosím, nech mě žít” - a odmítavý vztah polské církve k utečencům. Maria neslevila ani z rockového drajvu a obsah nového alba Karabin shrnula v prohlášení: “Když jsem před pár měsíci psala tyto písně, vůbec jsem si neuvědomovala, že se to, o čem zpívám, stane skutečností, a dá všem těm slovům tak dramatický smysl. Každý umělec se dřív nebo později musí konfrontovat s tématy svobody, tolerance, práva odlišnosti a také s ním spojené nenávisti. Avšak skutečnost je až moc brutální a svět je až moc bezohledný, proto můžu psát písně - o nenávisti a proti nenávisti. Protože slova mají větší moc než zbraně. Karabin je totiž pacifistická deska, vyjádřená militantními prostředky. Mým snem je, aby tyto písně dávaly sílu všem lidem v těchto neklidných časech, a také, aby se lidé díky nim méně báli. Protože strach a svoboda jsou protikladné pojmy.