Kolik znáte hudebníků, kteří oplývají mimořádnou upřímností k sobě samému, potažmo ke svým posluchačům? „Maybe I, I should not listen to myself/ I've gone blind from egomania,“ zpívá australský zpěvák, kytarista a skladatel nezaměnitelným barytonem. Od roku 2005 vydal pět alb, poslední tři i s doprovodnou skupinou The Dreamlanders, obsáhnuvších svěží folk, nervní šedesátkové blues, gotický elektropop, novovlnné tendence i nápadité synthpopové melodie.
Takoví hudebníci nejsou globální hvězdy, často nelehávají v růžových postelích ani na domácí scéně, ostatně jak napsal The Guardian u příležitosti poslední desky Hijack! (2021): „Nic z Ladderova rukopisu nezapadá do paradigmatu komerčního úspěchu v jeho zemi, i proto jezdí pravidelně na zahraniční turné. Ale je to silný důvod k tomu, aby byl považován za jednoho z nejpůsobivějších, nejdokonalejších a nejprogresivnějších umělců v Austrálii.“
Číst víceDo alba Hijack! se otisklo složité životní období v Ladderově životě, pobyt v protialkoholní léčebně, narození dcery nebo požáry na kontinentu, i tak si ale zachoval velkou dávku černého humoru, který je pro jeho písničky charakteristický. „Než jsem začal pracovat na téhle desce, tak jsem absolvoval hodně skupinových terapií, na nichž jsem vzpomínal na svou minulost a rodinu, na své zážitky. Když otevřeš vlastní temná zákoutí před úplně cizími lidmi, tak je najednou uvidíš ve zcela jiných souvislostech. Musím se přiznat, že začít psát písničky po téhle zkušenosti bylo docela drsné, zraňující, ale svým způsobem také očistné. Říkat tyhle věci je samozřejmě velmi důležité, jinak bych pořád psal o samých hovadinách, jako předtím,“ prohlásil Ladder v rozhovoru pro magazín Full Moon. A v neodolatelné baladě I Can't Drink the Water zpívá: „If you don't take what you need/ You get what you're given/ And your dreams all go to seed…“ Zážitek z vystoupení Jacka Laddera na Colours of Ostrava bude z edice Z temných zákoutí duše. Otázkou je z jakých, Jack Ladder by měl totiž přivézt do Ostravy zbrusu nové album.