Jedna z největších a nejvlivnějších světových hudebních legend všech dob na turné Aquele Abraço Tour. Ikonický afro-brazilský písničkář, sociální aktivista, klíčový spolutvůrce brazilského kulturního hnutí tropicália, ochránce životního prostředí a politik. Prý od samého začátku své kariéry věděl, že se hudba stane jeho svobodným jazykem a jejím prostřednictvím objeví svět.
Přestože letos oslavil osmdesáté narozeniny, stále má dost sil na to, aby se vydal koncertovat do Evropy. Tentokrát s celou rodinou - a filmový dokument Em Casa Com os Gil (At Home with the Gils) zachycuje, jak k tomu došlo. S dětmi, vnuky, pravnuky, synovci a zeti se sešli v domě nedaleko Rio de Janeira a dohodli se, že každý do vystoupení vloží oblíbené Gilovi, vlastní nebo převzaté skladby a společně si to na podiu užijí. Na Colours se představí ve třináctičlenné sestavě, včetně slavných dcer Prety, Flor a Nary nebo syna Bema.
Rodák ze Salvadoru, hlavního města nejafričtějšího brazilského státu Bahia, je několikanásobným držitelem Grammy, nositelem francouzského Řádu čestné legie, členem Brazilské literární akademie, spolupracovníkem UNESCO a autorem desítek alb, z nichž mnohá vešla do historie a ovlivnila celé generace hudebníků, kulturu Brazílie a zanechala zásadní stopu na globální scéně.
Tradiční brazilské styly Gil vytříbeně propojil s rockem, reggae, funky, popem a celou svou kariéru zpochybňoval jakoukoliv hudební ortodoxii. Byly o něm napsány knihy, natočeny filmy a v roce 2022 přišla on-line platforma Google Arts and Culture s největší retrospektivou věnovanou žijícímu umělci The Rhythm of Gil.
Ačkoliv na světové scéně představuje brazilská hudba obří ledovec, ve skutečnosti z něho vidíme pouze zlomek a popsat ji je takřka nemožné. Největší a nejlidnatější jihoamerická země totiž vedle samby, baile funku nebo bossa novy disponuje ohromující škálou rozmanitých regionálních afro-brazilských stylů a rytmů. V kombinaci jak mezi sebou, tak s vnějšími vlivy, se stávají neustále zdrojem naprostých zázraků, zrozených navíc často nečekaným způsobem. K tomu asi největšímu došlo v 60. letech během vlády vojenské junty. Kulturní hnutí tropicália stojící na tvůrčí svobodě a stylovém kanibalismu zahrnovalo literáty, divadelníky, filmaře, módní návrháře a v hudbě se proměnilo v brazilskou obdobu rockové revoluce probíhající na Západě. Ideoví vůdci - Gilberto Gil, Caetano Veloso, Tom Zé a skupina Os Mutantese – na brazilské styly naroubovali avantgardu, psychedelii, surrealistické texty, hravost Beatles a radikální názory.
„Řekli jsme si - pojďme udělat něco nového, vytvořit nový druh hudby and skrze písně mluvit o čerstvých věcech. Rozhodli jsme se snést vše dohromady - tradiční brazilský styly jako samba a baião, nový pop a rock mimo Brazílii a klasickou hudbu. A chtěli jsme zahrnout také více než hudbu - každodenní kulturní realitu pracující a venkovské Brazílie, vnést do hudby politiku a sociální problémy,” vysvětlil Gil.
Když ale v roce 1968 vydali přelomový manifest – album Tropicália: ou Panis et Circencis – vojenská junta vycítila v hnutí silnou hrozbu. Gila s Velosem nejprve uvěznila a nakonec donutila k odjezdu do Velké Británie. Paradoxně tím plukovníci přispěli k tomu, že oba ještě hlouběji pronikli do západního rocku a Gil se navždy zamiloval do jamajského reggae. Což tak nějak šlo dohromady s jeho veřejnou vášní pro marihuanu.
Po návratu do Brazílie v roce 1972 se vedle hudby začal věnovat i politice. Svou tvorbou a názory se také významně podílel na návratu demokracie a v letech 2003-2008, kdy zemi vládl prezident Lula da Silva, byl ministrem kultury. Dokonce velmi úspěšným, protože se mu v třídně rozdělené Brazílii jako prvnímu podařilo překlenout společenskou propast a vyrovnat sociální rozdíly. Jak jinak, než prostřednictvím hudby, která podle Gila dokáže lidi spojovat. Což dokázal třeba v roce 2003, kdy v sídle OSN odzpíval v mnoha jazycích šestnáct skladeb, včetně Imagine od Johna Lennona, a nechal se na conga doprovázet generálním tajemníkem Kofi Annanem.