Dudu Tassa & The Kuwaitis

Dudu Tassa & The Kuwaitis

Izrael 21.7.2017 / 23:00 - 00:00
Drive stage

Izraelská rocková hvězda Dudu Tassa je kanón střihu Rachida Tahy a jako on pátrá v minulosti. Nově s ním můžeme sdílet rehabilitační příběh architektů novodobé irácké hudby naplněný arabsko-židovskou nenávistí, ponížením a pokusem vymazat jména Dudových příbuzných - strýce a dědečka Saleha a Daouda al-Kuwaity - z historie.

Současnému publiku přitom sto let starou hudbu Tassa nezkomplikoval složitostmi: s rockem, popem a elektronikou a hostující zpěvačkou Nasreen Qadri mu ale zároveň nenápadně podsunul respekt k její mistrovsky vytříbené instrumentální a melodické nadčasovosti. Dudu Tassa má na izraelské scéně po osmi albech a natáčení s Jonny Greenwoodem od Radiohead silnou pozici hitmakera a přesto mu přičtěme body za statečnost: zpívat i dnes v arabštině - „jazyce nepřítele“ - vyžaduje kus odvahy. Jakékoliv záminky k odmítnutí však Tassa zdůvodnil - “bez kulturní minulosti nemáte kulturní budoucnost” - a vykompenzoval připomenutím velikosti dědečka a strýce. 

Tassa je plný protikladů. Na jedné straně jsou zázraky, které dělá s kytarou a svým tvrdým rockerským vzezřením. Na straně druhé je jeho měkký hlas a procítěné intenzivní texty, které zpívá z plného srdce. Tato kombinace, stejně jako spojení rocku s orientální hudbou z něj dělá tak unikátního a milovaného umělce,” napsali o něm.

Židovští bratři Saleh a Daoud se narodili v Kuvajtu. Do iráckého Bagdádu se s pověstí geniálních skladatelů odstěhovali v polovině 20. let. Zatímco Daoud vynikal ve hře na loutnou oud a zpěvu, houslista Saleh dával přednost skládání. Do své inovativní hudby zanesl jako zcela první a naprosto překvapivě arabské mody, naposlouchané evropské vlivy a nezvyklé nástroje – violoncello, citeru quanun nebo flétnu ney. S kapelou koncertovali na královském dvoře, vystupovali v soukromém panovníkově rádiu a Saleh složil většinu hudby pro nejrůznější dvorské příležitosti, včetně korunovace; později založil a vedl státní rozhlasový orchestr, který pravidelně poslouchaly miliony lidí. Saleh zkrátka udával směr irácké hudby a vytvářel její moderní podobu. V roce 1951 museli bratři Irák opustit a odjeli do Izraele. Zachránili si tím život, z bohatých a vlivných umělců se však obratem stali druhořadí občané a jejich umění hudbou nepřítele. 

Sešupem na společenské a umělecké dno to ale neskončilo, nejtěžšího až do smrti nevstřebaného ponížení se Salehovi dostalo od Saddáma Husajna: jeho jméno podepsané pod obrovským kvantem hudby bylo v rámci „kulturní očisty“ odstraněno; zmizelo z učebnic a knih, úplně odevšad. Saleh jako autor přestal existovat: celá jeho tvorba byla označena za lidovou. Bratrům bylo nakonec umožněno hrát v izraelském rozhlasu, ale s omezeným dosahem: kdo by v těch letech taky poslouchal arabskou hudbu. A tak se na ně úplně zapomnělo: než se k hudbě al-Kuwaity skrze rodinné archívy vrátil vnuk Dudu Tassa.

Nejprve v dokumentárním filmu Iraq´n ´roll režiséra Gili Gaona a později dvěma vynikajícími, po celém světě proslavenými alby přenesenými s početnou kapelou zahrnující elektrické kytary a smyčce i na podia evropských a amerických festivalů, včetně speciálního koncertu pro OSN.

Moc mě mrzí, že jsem nikdy nepotkal a blíže nepoznal svého dědečka. Určitě by mě zajímalo, co by si o mém albu myslel, jaký by měl na něj názor. Říkali mi, že byl velmi citlivý. Ale myslím si, že jsem udělal vše pro to, abych se k němu dostal blízko - skrze tuto hudbu a mé nahrávky,” vzpomíná na dědečka Dudu Tassa.

Za podpory: