Dorantes & Renaud Garcia-Fons

Dorantes & Renaud Garcia-Fons

Francie, Španělsko 20.7.2017 / 00:00 - 01:00
Vítkovice Gong stage

Fenomenální duo propojené v neuvěřitelném hudebním dialogu vykazující všechny známky události, z níž se tají dech a chybí pro ni srovnatelná měřítka. Natož slova vyjadřující jeho hloubku, dramatičnost a lyriku vyvěrající z flamenca, jazzu, klasiky, arabské melodiky a brazilské bossa nova.

David Peña Dorantes pochází z první generace andaluských Cikánů překračujících most mezi ústně předávanou flamenkovou tradicí a studiem klasické hudby na konzervatoři. Když v roce 1998 debutoval albem Orobroy, dočetli jsme se: “Dorantes nás vzal do cikánského nebe.” 

Patří k absolutním průkopníkům: vzepřel se všem konvencím a bezprecedentně, jako první, unikátně přenesl vášnivé kytarové flamenko na struny temperovaného klavíru. Romanticky impresionistické etudy rozsekává expresivní klaviaturní bouří, synkopuje jako jazzman a najednou, zničehonic, začne brousit surový flamenkový diamant a emočně nás trhá na kusy. 

Dívají se na mě, jako bych objevil nový způsob hry na klavír, ale to je tím, že mým jazykem je flamenco. I když hraju Chopina, jsem stále flamenkový hráč za klavírem." Dorantes, nositel bezpočtu ocenění, doprovázel většinu španělských flamenkových zpěváků, hostoval u velkých symfonických orchestrů i na albech velikánů mnoha žánrů a jeho skladby převzali Chick Corea, Omar Sosa, Wim Mertens nebo Yehudi Menuhin, nicméně sám mezi nezapomenutelné okamžiky řadí kterékoliv setkání s francouzským kontrabasistou Renaudem Garcia-Fonsem. 

Důvod? Kontrabasový Paganini, jak se mu říká, totiž půl umělecké duše zaprodal flamenku, své velké lásce, aniž by zavrhoval jiné: jazz, klasiku, hudbu z Indie, Středomoří nebo Afriky, jedním slovem hudbu odevšud. Pro Francouze s rodinnými kořeny ve španělském Katalánsku, už v jednadvaceti letech jmenovaném profesorem hudby, zpočátku docela problém: s ne úplně vší tou hudbou si jeho kontrabas rozuměl. Žák velkého syrského kontrabasového inovátora Francoise Rabbatha to vyřešil po svém: nástroji přidal pátou strunu, vymyslel naprosto ojedinělé perkusivní používání smyčce a výsledkem se stalo, že Fonseho kontrabas dokáže znít jako violoncello, housle, kytara nebo loutna oud.

Jeho doménou nejsou efektní instrumentální exhibice, ale jemné a přitom mistrovské posuny v technice, jimiž dokáže z kontrabasu vyloudit netušené, a přitom zcela organické tóny. Jeho přesně směrované údery smyčcem do strun proměnily basu v perkusivní nástroj se zcela novými možnostmi i pravidly, který barvami připomínal rituální marockou loutnu guimbri,” popsal Petr Dorůžka hráčského génia nepřestávajícího posunovat možnosti a limity kontrabasu. S klasiky, jazzmany a Dorantesem v duchu přesvědčení: “Renaud není hráčem na kontrabas. On pouze kontrabas používá pro něco jiného. On je tou samotnou hudbou.

http://renaudgarciafons.com/index.php/fr/
http://www.dorantes.es/