Začínal jako bubeník v punkové kapele, nakonec prorazil díky duu Post-hudba a jeho albu Artefakty. Zatímco tahle kapela Dominika Zezuly odpočívá, jeho nového projektu Děti mezi reprákama je všude plno.
Křehké písně s folkovým základem, jejichž lamentativní charakter a hypnotické opakování akordů mohou připomenout tvorbu Marka Kozeleka (Sun Kil Moon), vznikaly za Zezulovy umělecké supervize a ve spolupráci s bezpočtem dalších mimořádných muzikantů (mezi jinými Kittchen či David Zeman z Kalle). Výsledkem je loňské album Újezd, které Dětem mezi reprákama vedle jiného vysloužilo i nominaci na cenu Vinyla pro Objev roku.
Na Újezdě, který lze opatřit žánrovou nálepkou „urban folk“, se Zezula ukazuje coby bystrý a citlivý pozorovatel a hudebník básnického ražení. V jádru jednoduché skladby ovládá rozsáhlým recitativem, který je postavený na emocionálních příbězích, k nimž se není obtížné vztáhnout. „Pokud je hudba nezajímavá, nestane se světovější tím, když je zpívaná anglicky,“ říká k tomu Zezula. „Plus tady pořád existuje spousta textařů, kteří na to prostě kašlou, pracujou na hudbě a text odfláknou nějakou sekvencí anglických frází, která se ztratí. Já sám ambice hrát v zahraničí nemám, není proč. Nerozuměli by mi,“ prozradil magazínu Full Moon.
Navzdory povědomosti příběhů, které Zezula vypráví, jsou v centru jeho zájmu lidé na okraji, respektive lidé nijak okázale nápadní, v jejichž velmi osobních příbězích lze hledat univerzální témata samoty či rychle kvapícího času. Nejen díky tomu můžeme Zezulu považovat za muzikanta výstižně zachycujícího pocity své generace.
Na Colours Dominika Zezulu doprovodí kapela, v jejíž sestavě bude i elektronický producent Aid Kid, který Děti mezi reprákama na hudebních cenách Vinyla nakonec porazil a stal se Objevem roku. Svět Újezdu ovšem není o rivalitě, je o smíření. Děti mezi reprákama začínaly bytovými koncerty a končí na festivalových pódiích, na nátuře jejich hudby to ale nic nemění.