Dálava

„Slyšet to pradědeček, zabil by vás.“ Vozit horňácké lidové písně na Moravu přes oceán rozhodně není úplně běžné, leckdo by to možná nazval zbytečné a třeba i kacířské. Těžko se tedy divit, že si Julia Ulehla, zpěvačka kanadské skupiny Dálava, na jednom nedávném brněnském koncertě vyslechla svoje. Dálava nabízí skutečně radikální pojetí horňáckých písní, většinu z nich Julia našla ve sbírce Živá píseň, kterou dal dohromady její zmíněný předek, profesor Vladimír Úlehla, zakladatel festivalu ve Strážnici. Na nové podobě tradičních písní pracovala zpěvačka spolu se svým manželem, kytaristou Aramem Balakianem, který hrával s Lou Reedem nebo Johnem Zornem, a tak není divu, že známé folklórní melodie jsou „napadeny“ noisem, free jazzem nebo avantgardou. Po prvotním šoku ovšem vnímavý posluchač zjistí, že alternativní pojetí známých písní nepůsobí v žádném případě samoúčelně, naopak – vdechuje jim nový a patřičně svěží život.

O albu The Book of Transfigurations psal Pavel Turek v Respektu takto: „Se zkušeností lidí z národnostně pestrých velkoměst v písních, které má tuzemský posluchač tendenci vnímat jako ryze místní, nacházejí (a také do nich dosazují) stopy mnoha jiných hudebních kultur.“ V písních jako Ej, na tej skale vysokej, Dyž sem já šel přes hory nebo Ej, lásko lásko skutečně častěji než tradiční nápěvy slyšíme zuřivé blues, odsekávané punkové rytmy, marockou loutnu guimbri nebo v tradičním folklóru zcela nemyslitelné syntezátory. Ulehlin projev je také něco zcela jiného než klasické tradiční kolébání, předvádí nervní, syrové a živočišné tance a sama k tomu říká: „Vím, že to není tradiční, ale pokaždé když písničky, které pro mne hodně znamenají, zpívám, objevím v nich něco nového a ony začnou nepředvídatelně žít vlastním životem. Nechtěli jsme záměrně měnit známé melodie, jen jsme je předtím nikdy neslyšeli v živém provedení a chtěli jsme vyzkoušet, jak z nás v odlišném kulturním prostředí vyjdou. I kdybychom chtěli, nemohli jsme znít tradičně. Vložili jsme do nich sami sebe a dali jim tělo a zvuk.“