S novou deskou a se smyčcovým tělesem Jihočeské filharmonie a dalšími hudebníky. Markéta Irglová vyzrála do bohatého zvuku I smysluplných sdělení. Přesvědčí se I posluchači na Colours of Ostrava 2022. Fotografie: Sion Fullana.
Markéta Irglová o sobě dávala v posledních letech vědět jen sporadicky. Kromě skládání a nahrávání “do šuplíku” se věnovala výhradně svým třem dětem, které porodila na Islandu. I přesto se občas objevila jako koncertní host u Glena Hansarda, na letním koncertě v rodném Valmezu během prázdnin u rodiny, coby doprovodný hlas na albu Damiena Rice nebo v islandské televizi v duu s blízkou uměleckou přítelkyní Emilianou Torrini. Po celou tuto dobu ale Markéta střádala své neotřelé hudební nápady a především - díky vlastnímu studiu v klidu zkoušela, jaký zvuk k jejím písním nejlépe “sedí”. V covidovém období vyprodukovala tři delší skladby, všechny zároveň s vizuálně působivým klipem. Nezvyklý čas dal Markétě nejen prostor pro hledání zvukových možností, ale ovlivnil I jejich obsahové sdělení.
První ze skladeb s názvem Quintessence, nazpívaná s účastí Emiliany Toriny, je poctou přírodě jako výchozímu bodu naší existence. Klip v působivých islandských exteriérech natočila i sestříhala Markéta sama.
Druhá píseň - Among the Living, inspirovaná pochmurným výhledem počátku covidové pandemie, je o loučení s těmi, kteří už s námi nemohou být, o vyrovnávání se se ztrátou, hledání vnitřního klidu a míru. Původní klip s použitím dokumentárních fotografií doplnil letos na podzim video-film, jehož vizuální působivost a taneční choreografie výrazně přesahuje standardy hudebních videoklipů.
Závěrečná píseň této neformální trilogie - Mother, je poctou všem ženám-matkám, ale přeneseně I všem, kdo nezištně obětují svůj čas i životy ve prospěch druhých. S Markétou si zde zazpívaly Charlie a Hattie Webbovy (známé jako Web sisters), duo zpěvaček doprovázejících Leonarda Cohena na jeho posledních koncertních turné.
Všechny tyto písně jasně ukázaly nový tvůrčí směr, kterým se Markéta Irglová vydala a který ji očividně “sluší”. Základní klavírní linky jsou postupně rozšiřovány až do širokého, téměř symfonického zvuku s dominantními smyčci a bohatou instrumentací. Každá z těchto minisymfonií je magickým světem, kde zvuk, hlasy i obraz vytvářejí uzavřený kruh, ve kterém je posluchač, který má chuť do něj vstoupit, příjemně vyrovnán se světem, v němž žije.
Na tento tvůrčí směr naváže v příštím roce třetí sólové album Markéty Irglové, které je hotové a čeká na své vydání.
Poté, co Markéta absolvuje ve Spojených státech jarní turné se Swell Season (návrat po deseti letech a zároveň oslava patnáctiletého výročí filmu Once), přiveze v létě své nové písně i na Colours of Ostrava. Doprovodí ji přitom mj. v Irsku usazený český kytarista a skladatel Petr Moc, ve Španělsku působící venezuelský bubeník a perkusionista Manu Barreto a především smyčcové těleso Jihočeské filharmonie, se kterým letos úspěšně absolvovala premiérový koncert v Českých Budějovicích. Posluchači se mají na co těšit.