Lídra a zpěváka Alexe Kapranose hnala dopředu i potřeba bavit nejen posluchače, ale i sebe. Skotům nebyl léta žádný stadión příliš velký, stali se headlinery obřích festivalů a přestože s ústupem indie rocku se i u nich leccos změnilo, dokázali stárnout se šarmem a neutuchající energií. „Nemůžeme být pořád ti samí Franz Ferdinand jako kdysi, ale přesto pořád budeme Franz Ferdinand,“ tvrdí Kapranos.
Na posledním úspěšném albu Always Ascending do syrového rock'n'rollu zanesla kapela elektroniku a našla v sobě cit pro novou taneční estetiku. Trvala ovšem na tom, že jde o taneční hudbu, kterou nehrají stroje, ale lidé. Franz Ferdinand sice prošli personálními změnami, rozrostli se na pětici a za bicími nedávno usedla daleko mladší Audrey Tait, na odhodlání, jak to všem po covidové pauze na koncertech zase natřou, se u Skotů ale nic nezměnilo, ačkoliv letos slaví dvacáté výročí svého založení.
„Pořád rád potkávám lidi na turné a poslouchám jejich příběhy, jak se hudba stala soundtrackem jejich životů. Pro tento pocit hudbu děláme. Stavíme vzpomínky okolo hudebních milníků. Tímto způsobem navigujeme vzpomínky našeho života - pomocí hudby, kterou posloucháme. A když slyším, jak se naše hudba dotkla lidí, jak je ovlivnila! Bože, to je ta nejlepší věc, kterou jako umělec můžete slyšet,“ řekl ke kulatému výročí Kapranos. A na důkaz, že s kapelou musíme stále počítat, předložila novou taneční vypalovačku Billy Goodbye, která se objevila na novém kompilačním albu Hits to the Head, zahrnující její největší hity.