Mathias Eick

O to silnějšího, že intimní rozjímání o rodině přivedlo jednoho z nejlepších světových hráčů na trumpetu na posledním albu Ravensburg ke zpěvu – bezeslovnému, zato hluboce prožitému. Eickova výsostně melodická hudba tak získala ještě nádhernější kontemplativní vyznění, do něhož se ponořili také spoluhráči, především houslista Håkon Aase. „Směs trumpety a houslí je přirozená, ale přesto ne až tak úplně z tohoto světa. Tajemné volání, mimo čas. Jeho hlas, stejně nezapomenutelný jako jeho trumpeta, dokáže něco ne úplně snadno dosažitelného – ještě prohloubit všeobjímající hudební atmosféru,“ dočteme se v jedné z mnoha oslavných recenzí teprve čtvrtého Eickova alba.

Čtyřicetiletý trumpetista je od debutu Doors (2008) považován za jazzový zázrak, skladatele otevřeného mnoha vlivům, zároveň v severském jazzu jasně rozpoznatelného pro své atmosférické, melancholii spíš stranící se melodie. Od samého začátku získal důvěru producenta Manfreda Eichera, ačkoliv se Eickovo dlouholeté působení ve skupině Jaga Jazzist nebo hostování u norských psychedelických post-rockerů Motorpsycho s estetikou ECM míjelo. Do ní se nořil v nahrávkách Jacoba Younga, Iro Haarla nebo bubeníka Manua Katchého. Spolupracoval i s Chickem Coreou či Patem Methenym. Hraje i na další nástroje, své umění ale do šíře rozvinul především s trumpetou: „Trumpeta byla vždy mou součástí, jako prodloužená část mého těla; bylo mi to jasné už dost brzy, protože hraní na trumpetu pro mě bylo přirozené. Byla to věc mému srdci nejbližší.“