Straníte realitě a dopředu si něco takového odmítáte připustit, přesto se už po prvním chraptivém výkřiku zpěváka a zuřivě rytmickém ataku kapely ujišťujete, že se pořád nacházíte na Zemi. To ještě nutně nemusí znamenat, že vás BCUC totálně dostanou, ale za daných okolností k tomu nejspíš dojde, bez ohledu na to, jakou hudbu obvykle posloucháte.
Bantu Continua Uhuru Consciousness aka BCUC je považován za jeden z nejpozoruhodnějších hudebních projektů posledních let vzešlých ze Soweto, předměstí metropole Johannesburg. Sedmičlennou sestavu zahrnující bubeníky, vokalistku a baskytaristu vede zpěvák a raper Jovi Nkosi. Směs afro-psychedelie, soulu, funky, hip-hopu, punku, blues, jihoafrických tradičních vokálních a rytmických stylů a touhy znít jako hlasitá rocková kapela má energii přílivové vlny. A pokud stojíte o podrobnější popis, představte si násobek spojení Fely Kutiho s Jamesem Brownem a mužským sborem Ladysmith Black Mambazo.
„Naše hudba čerpá ze zatím nezachycené domorodé duchovní tradice. Čerpáme z rituálů, bojových písní, čerpáme z blues, které přišlo z temních dní Jihu Spojených států. Obecně naše inspirace přichází z nepohodlí, bolesti srdce a z nálady, která připomíná to, co předchází a následuje po epické bitvě, která změní navždy civilizaci.”
Číst víceBCUC s punkovým postojem zpochybňují stereotypní obrázek afrického kontinentu a k nelibosti politiků drsně demystifikují obecný pohled na Jihoafrickou republiku, aktuálně zemi s mnoha problémy: „Rádi odhalujeme duchovnost a africké prostředí, které jsme tajně ctili a žili jako lidé Jižní Afriky. Chceme změnit dojem, že se Jižní Afrika točí okolo Nelsona Mandely. Jako vždy říkáme: ´Nelson Mandela nestvořil Jižní Afriku, ale on byl jí vytvořen. Je lehké použít hudbu jako zbraň, abyste rozzlobili lidi, abyste je vzbouřili. Ale to my nechceme.”
Odmítají se identifikovat s jakýmkoliv politickým hnutím a tvrdí: „Jsme život a jsme lidé pro lidi stvořeni lidmi s lidmi.”
Druhé album Emakhosini naznačuje, co je dobré vědět dopředu: obsahuje pouze tři skladby, z toho dvě bezmála dvacetiminutové. Když tedy na koncertu dohrají nekonečně dlouhý a vysilující nářez a vy se vydáte na odchod, někdo možná i v pudu sebezáchovy, nemělo by vás zaskočit zpěvákovo upozornění: „Dámy a pánové, tohle byla naše první skladba.“