Nesmírně energická elektro taneční hudba, podtržená direktivním apelem: Je nám jedno, odkud jste, poslouchejte a přestaňte si nalhávat, že naše problémy se vás netýkají.
Čtveřice raperů a hudebníků sice pochází z palestinské diaspory, vlastní však rozdílné pasy: El Far3i a El Jehaz jordánský, Sbeit izraelský a Z the People americký. Vízové problémy vyřešili rezidencí v Londýně, odkud vypustili dalekonosný albový debut Balfron Promise – odvážně tvrdé dupnutí do země jako ve svatebním tanci dabke, jenž je v Levante nejen společenskou událostí, ale symbolem palestinské identity, vyjádřeným v novém žánru shamstep. Kosmopolitní mix hip hopu, agresivní západní elektroniky, dub reggae a arabského dabke, promyšleně využívající zvuku flétny mijwez, tradičních bubnů a nabroušených kytar, odkazuje k historickému území Bilad Al Sham (Levante), zahrnujícímu Libanon, Palestinu, Izrael, Jordánsko a většinu Sýrie, kde dabke už dlouho znamená víc než svatební tanec.
Číst víceV pravém slova smyslu explozivní a celosvětově úspěšné album necílí výhradně na arabské komunity (hodně skladeb je napůl zpíváno v angličtině) a palestinsko-izraelský konflikt neeskaluje. V neschematickém albovém poselství o překlenování geografických a kulturních hranic se nejednou zmiňuje slovo mír, kterému na zprofanovanosti zrovna ubírá aktuální světové dění, a texty obecně podněcují víc k debatě než k roztržkám.
Ačkoliv se 47Soul nepovažují za politickou skupinu, palestinský background je do takové pozice staví; ostatně už samotný název skupiny je narážkou na okupaci Palestiny. „Je to pro nás požehnání i prokletí. Nechceme, aby si někdo myslel, že palestinskou otázku používáme jako nosič pro naši hudbu,“ tvrdí 47Soul, podtrhující globální uvažování dvojsmyslem titulu Balfron Promise. Tedy Balfourova deklarace z roku 1917, stvrzující právo židovského národa založit na území Britského mandátu Palestina stát Izrael, nebo také legendární věžák The Balfron Tower, postavený v 60. letech pro nejchudší obyvatele východního Londýna. Developeři se nájemníků nedávno zbavili, několik dočasně nevyužitých luxusních bytů však poskytli umělcům, a kosmopolité 47Soul tím získali jak důležitou tvůrčí základnu, tak příležitost k metaforické konfrontaci bezdomoveckého údělu Palestinců nucených žít mimo domov a Britů vystrnaděných byznysem.
Toxický zvuk „futuristické svatební hudby z Levante pro 21. století“ nezapomenutelně zarezonoval v Glastonbury, Roskilde, na festivalu Womad, po celé Evropě a ve Spojených státech. Souběžně s poselstvím: „Nevíme, jestli hudba lidem pomůže překonat problémy, ale určitě jim alespoň poskytne naději.“