“Jsem Maor z Nového Zélandu. Hudbou mé domoviny je je soundtrack k filmu Orel kontra žralok,” tvrdí s úsměvem stále slavnější šestadvacetiletý songwriter s křestním jménem vypůjčeným z úcty od Marlona Brando. Elegantně romantickou směsí americké country, soulu, folku a rocku 60. let působí dojmem, že pochází z éry Elvise Presleyho a Roy Orbinsona. “Když zpívá, okamžitě si vyžádá vaši pozornost a současně vám zláme srdce,” napsali o pop countrymanovi z malého přístavního města Lytteltonu, který sám za debutové album, s písničkářem Delaney Davidson nebo kapelou The Unfaithful Ways získal mnoho novozélandských hudebních cen.
Donedávna trpěl na songwritera zvláštní úchylkou: skládání písní, a už vůbec těch, ve kterých by se měl emocionálně odhalovat, mu dělalo problém. Zasáhl život: Marlon se rozešel s dlouholetou přítelkyní - gothic folkařkou Aldous Harding - a potřeba psát písně, které by měli poslouchat ti, co kdy milovali, o lásku přišli a zase ji našli, přišla sama.
Druhé, country se částečně vzdalující album, proto provází vysvětlení: “Tak jako ta nejlepší alba o rozchodech, tak i deska Make Way For Love se nevyhýbá zlomenému srdci. Spíše se mu dívá tváří v tvář a těží z toho krásu.” Marlon ho natáčel ve Spojených státech s producentem Noah Georgeson (Joanna Newsom, Devendra Banhart), kde na několika koncertech předskakoval Bruce Springsteenovi, a mezitím se mu - stejně jako doma nebo v Evropě - dostávalo stále většího a většího uznání.