Anglická zpěvačka a hudebnice Jane Weaver prožila se skupinou Kill Laura začátkem devadesátých let pověstných patnáct minut slávy, tlak tvrdé mašinérie showbyznysu ale čtveřice dvacátníků nakonec neustála. O to větší satisfakce musela přijít loni, když se její album Modern Kosmology stalo jednou z nejoceňovanějších nahrávek (nejen) na britských ostrovech. Od grunge v podání Kill Laura se Jane Weaver přes několik sólových alb ve znamení více méně tradičního anglického folku vrátila obloukem k mohutnějšímu zvuku – Modern Kosmology, podobně jako předchozí kolekce The Silver Globe, poutají pozornost neskrývanou láskou ke space rocku, hutným klávesovým plochám, klasickému sci-fi a obskurním soundtrackům. České publikum může jen těšit, že mezi vůbec nejoblíbenější alba anglické autorky patří soundtracky k filmům Malá mořská víla nebo Valerie a týden divů.
„Tam, kde jsem vyrůstala, byl velice rozšířený chemický a farmaceutický průmysl, v okolí bylo hodně velkých divných továren, ze kterých neustále vycházel zvláštní zápach a v noci se rozblikaly spoustou tajuplných světel. Dodnes miluju obrazy nočního velkoměsta, snímky jako Blade Runner,“ říká Jane Weaver v rozhovoru pro Full Moon na otázku, kde se vzala fascinace sci-fi a vesmírnými obrazy vůbec. Náruživá hudební fanynka má také v oblibě německé skupiny jako Can nebo Kraftwerk, v žánru kosmische musik ostatně našla základ pro současný mohutný zvuk své kapely, který může místy působit obskurně nebo staromilsky, ale ve skutečnosti je velice svěží a v rámci nečekaných retro zákrutů, které hudební scéna nutně absolvuje, vlastně moderní. Jane Weaver vlivy minulosti nijak nepopírá, naopak je považuje za zcela přirozené: „Myslím, že to tak dělá hodně lidí – ohlížíme se nazpět, abychom mohli jít kupředu.“
„Futuristickou diskotéku střídají atmosférické plochy a psychedelické výjevy plné barevných létajících motýlů, barevné částice evokující obrazy Hilmy af Klint se smršťují a znovu rozpínají, vy koukáte na třpytivé noční nebe ze své naleštěné rakety a přemýšlíte, jaký smysl celé to lidské pinožení má. Leckomu přijde přemýšlení o marnosti ukryté v týdny trvajícím procesu nakvétání rozložité magnólie, aby po jedné mrazivé noci bylo po všem, jako ztráta času. Možná je to ale naopak.“ Citát z recenze Veroniky Miksové na album Modern Cosmology je stejně poetický jako přesný, noční vystoupení Jane Weaver může být bezpochyby jedním ze zásadních zážitků letošního ročníku.