Hudba pro generaci Z, cítící se v dnešním světě bezmocně a ráda by znala odpovědi na otázky, na které nedokáží odpovědět ani dospělí. Devatenáctiletý Declan McKenna se ale soudně nepovažuje za mluvčího: “Tolik se toho děje během této generace. Tolik různých hlasů, které je možné slyšet, nebo které by bylo dobré slyšet. Dokud se tyto všechny hlasy neprosadí, bylo by ode mě nefér, kdybych se přivlastnil ten titul a byl tím, čím lidé chtějí, abych byl.”
Přirovnávají ho k Jacku Buggovi, on sám se ale vidí v blízkosti Jeffa Buckleyho, ABBY, Beatles a Davida Bowieho. “Psali skladby znějící šťastně a přitom s vážným podtextem.” Mládež jeho věku toho ještě světu nemůže moc říct, Declan ale nikdy nebyl typický teenager: za součást svého života považuje politiku, a když vystupoval v televizní show Later… with Jools Holland, oblékl si tričko s nápisem Give 17 Years Olds The Vote.
Číst víceV patnácti letech vyhrál talentovou soutěž festivalu Glastonbury se skladbou Brazil, kritizující korupční praktiky FIFA okolo fotbalového mistrovství v Brazílii 2014. Hned na to podepsal smlouvou s Columbií a v následujících singlech ještě přitvrdil: u Paracetamol, kritice negativního smýšlení o komunitě LGBT, se nechal inspirovat sebevraždou transsexuální americké dívky Leelah Alcorn, v Bethlehem zpochybnil náboženství ospravedlňující násilí a Kids Do Not Wanna Come Home, napsaná po teroristickém útoku v pařížském Bataclanu, je o beznaději dnešní generace vyloučené z politických diskuzí. “Nemyslím, že by se mně v životě přihodilo něco hrozného, rád ale píšu písně o tom, co vidím okolo sebe.”
Většinu singlů pak Declan zahrnul do debutového alba What Do You Think About the Car? natočeného s producentem Jamesem Fordem (Arctic Monkeys, Depeche Mode, Klaxons). Díky tomu se objevil na seznamu BBC Music Sound 2017 a vyrazil koncertovat na velké festivaly, včetně Coachella, Lollapalooza a znovu se vrátil na Glastonbury.
Co bude dál uvidíme, každopádně Declan to vidí jasně: “V současné době není moc mladých umělců, kteří by reprezentovali mladé lidi. Ne tak, aby to nebylo přehnané a strojené. Samozřejmě je důležité, aby se mladí lidé mohli ozvat, aby mohli vyprávět příběhy o mladých lidech, které nejsou poučující a které jsou vyprávěny z perspektivy skutečně mladých lidí, a ne těch, co je jim přes 40 let.”