Být antikomerční a současně přístupný: to je smysl z prachu arizonské pouště vzešlého rocku Calexico. Síla skupiny z Tucsonu spočívá v nabuzení představivosti, v otevření stavidel magického snění, temnosvitného a doslova nabíjejícího. Stylově nepředvídatelnou hudbou, na jakou mají Calexico nezpochybnitelný patent, korunují přesvědčení, že to poslední, co leadry Joey Burnse a Johna Convertino zajímá, jsou jakékoliv hranice. V hudbě i v mysli.
Calexico hrají na spoustu nástrojů rock, surf, jazz, alternativní country, ale stejně tak mají blízko k dechařům mariachi a spoustě tradičních mexických a latinskoamerických stylů. K uhranutí z bezhraniční a nenapodobitelné hudební směsi přispívá i dar Calexico zanést do struktury písní přemíru dalších vlivů, měnit směr jejich silokřivek a dát tak každému z alb punc neotřelosti. I tím, jak hluboce jsou poznamenány místy, kde vznikají: v New Orleans, legendárním studiu EGREM na Kubě, Mexico City, ve východní Evropě, Řecku nebo ve slavném sanfranciském studiu Panoramic House. “Existuje ale i vnitřní krajina, jak se místo, kde žijete, zanoří do vašeho srdce, jak to vyvolává potíže, jak přináší radost. To se projevuje v hudbě způsobem, který se dá těžko nebo snad vůbec vysvětlit,” řekl Burns.
Číst víceJejich skladby zazněly ve filmech i televizních seriálech a samotným zvukem Calexico vůbec často evokují jakési podvědomé filmové zadání, jehož děj neznáme, pravděpodobnou myšlenku ano: intenzivní oslava lidského charakteru, konfrontovaného dnes s úzkostmi, frustracemi a neklidem bouřlivých časů.
Neprodávají alba po milionech a během dvaadvacetileté existence nezískali žádnou z cen, jakými se chlubí ti, které ovlivnili, třeba Arcade Fire. A přece nad Calexico bez přestání znějí zvony obdivu. “Opakovat jak jsou skvělí, začíná být únavné, ale nedá se nic dělat, oni jsou opravdu skvělí,” napsali o skupině, tvořící od samého začátku jakýsi mezinárodní kruh vyvolených. Vždyť aktuální sestavu tvoří Američané, Mexičané, Němci a na albech Calexico hostovali Nico Case, Howe Gelba, Carlu Morrison, Gaby Moreno nebo Sama Beama (Iron and Wine) a Nicka Urata (DeVotchKa). Burns s Convertinem prosluli také jako producenti a hostující muzikanti - třeba na deskách Amparo Sanchez a Nancy Sinatra.
Ačkoliv zpěvák a kytarista Burns s bubeníkem Convertinem - původně členové Giant Sand - založili Calexico před dvaadvaceti lety v Tucsonu, pojmenovali se podle kalifornského hraničního města Calexico. Jeho název je vlastně složenina ze slov Kalifornie a Mexiko a naznačuje, že obrovskou, vyprahlou krajinu jihozápadu Spojených států a severu Mexika sice rozděluje státní hranice, ale lidé co tu žijí, je moc nevnímají. Natolik tady k sobě mají blízko a ctí podobné kultury.
“Po amerických volbách v roce 2016 jsme chtěli vrátit k práci co nejdříve. Tváří v tvář strachu a záště, která se linula ze zpravodajských kanálů, jsem se chtěl znovu potkávat s lidmi osobně i na turné, poznávat, že hudba může být most k naději,” vysvětlil Burns ideu nového letošního alba The Thread That Keeps Us, zachycujícího zároveň pocity romantismu v nestabilních časech a zvukový “chaos” mající prý hodně společného s tím “where we’re at right now as a planet”.
Třeba skladba Voices In The Field: “Co se týká textu písně, inspirovaly mě básně, které napsal syrský uprchlík na pohlednicích. Byla to součást jejich uzdravovacího procesu. Byly krátké bolestně upřímné a šly na dřeň. Slyšel jsem, jak je Mavis Staples někde zpívala a tahle píseň směřovala k refrénu. Začal jsem přemýšlet o tom, co bych řekl svým dcerám, kdybychom museli ve strachu o život utíkat. Nemohl jsem znovu začít psát...”
Calexico doplní na Colours “triumvirát z Tucsonu”: Giant Sand Howe Gelba (2016) a XIXA (2017).
Tento koncert natáčí Česká televize, uvidíte na ČT art.