Původně Sleepy Motion, nyní Ospalý pohyb. O devadesátkových kapelách máme tendenci mluvit jako o kultovních, ovšem skupin jako Sleepy Motion nebylo na československé scéně mnoho, představovali stylový unikát.
Seskupení kolem Martina Burlase vydalo v letech 1991 – 1994 tři nahrávky: Flowers of Exhaustion (1991), Broken (1993) a bezejmenné album o rok později. A za další dva ukončilo svou činnost.
Burlas se pohyboval na poli současné vážné hudby, věnoval se nejrůznějším kolaboracím, aby se po dvaceti letech vrátil ke Sleepy Motion, nyní Ospalému pohybu. V intencích názvu skupiny to není zas tak dlouhá doba a nadčasově zní i deska vydaná letos na jaře v souručenství labelů Starcastic / Deadred Records.
Číst víceCharakterizovat hudbu Ospalého pohybu není jednoduché, ale v jejich případě je to posluchačskou výhodou. Směs alternativního rocku, alternativního popu, new wave i písničkářství myslí kromě neuspěchaného – nikoli mdlého – tempa na písničku, aniž by si odpustila další zvukové plány a nejrůznější ambientní ševelení analogových i elektronických nástrojů. Souhra kapely dosahuje jazzového mazlení ve velmi specifické atmosféře neznámého příšeří, kde je těžko rozpoznat, co je příjemné a co už méně, obrysy skutečnosti se rozpíjí jako dětský piják. A ano, slovenština je výhodou. Stejně jako v kontextu všeho řečeného osobitý smysl pro humor a sebeironii: „Perfekcionizmus je jedna z najväčších bŕzd, lebo zaprisahaný perfekcionista radšej tri týždne nahráva jeden playback a pol roka mixuje jednu skladbu namiesto toho, aby spravil zo dve, tri nové pekné pesničky. Otázne je, či si niekto z poslucháčov aj uvedomí, čo je dnes úmyselné lo-fi alebo v ktorých prípadoch je to z núdze cnosť, ako napríklad u nás.“