podnikl od roku 1985 přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauceskova režimu v Rumunsku. Opakovaně pracoval také na Kubě.
Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku.
Je držitelem mnoha významných cen v soutěžích typu World Press Photo, Czech Press Photo, Fuji Press Photographer a Golden Prisma Award.
Dosud vydal tři fotografické publikace: Kdyby všechny slzy světa (1997), Ďábel v nás (2001) a knihuStories, která mapuje Šibíkovu práci v letech 2001 – 2005.
Jan Šibík je laureátem Ceny 1. června, kterou uděluje město Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv.
Milan Tesař
Sametové revoluce se dočkal v Zemědělských novinách. V prosinci roku 1989 pracoval tak dlouho v Lidových novinách (jeden den), než přijal nabídku podílet se na přípravách prvního čísla časopisu Reflex. Jeho stránky popisuje s jedinou pauzou dvacet let. V roce 1993 se na půl roku vzdálil do společnosti Febio, kde stál u vzniku pořadu Česká soda. V okamžiku, kdy se od humorného programu ve finále distancoval i jeho hlavní sponzor (Blesk), vrátil se Milan Tesař do Reflexu, a to už na pozici šéfa kulturního oddělení, v jehož převleku pracuje dodnes. V roce 1995 se stal jedním ze tří scenáristů komiksu Zelený Raoul.