Vzpomínku na vousatého divouse drhnoucího třístrunnou kytaru způsobem, jako by se pod ním otevíralo country punkové peklo, z hlavy nedostanete: jedno, jestli si vás se švédským bubeníkem Danem Magnussonem dali, lidově řečeno, k večeři v Glastonbury, Roskilde, londýnském Wembley nebo v roce 2014 na Colours, zůstane ve vás napořád. A protože zuby Seasickova kytarového boogie zůstávají pořád ostré, nevyhnutelně se všude vrací. Letos i na Colours.
Seasickovo vystoupení v televizní show Live On Jools Holland je od prosince 2006 považováno za jeden z nejpozoruhodnějších průlomů v hudební historii: dohrál, v domnění, že ho nikdo neposlouchal, na konci vztekle odhodil kytaru, a než se stačil ráno probudit, byl navždy slavný. Američan usazený v Norsku v následujících letech vydával platinová alba, dvakrát získal nominaci na Brit Awards, vystupoval na největších světových festivalech a spolupracoval s Nickem Cavem a jeho Grindermany, Jackem Whitem, John Paul Jonesem od Led Zeppelin, country hvězdou Elizabeth Cook nebo skotskou písničkářkou KT Tunstall. A mezi milé okamžiky patří jeho setkání s velšským tygrem Tomem Jonesem.
Číst víceSeasickovo svérázné dřevní country punk blues nese všechny znaky samouctví. Syrový hlas i prstoklad vždy přizpůsoboval vlastnoručně vyráběným kytarám z krabic od doutníků, plechovek, automobilových poklic nebo násad od krumpáčů; se třemi i jednou strunou. Hraje ale i na běžné kytary, banjo a mistrovsky ovládá slide. Svůj nejslavnější nástroj - The Three-String Trance Wonder - koupil v Mississippi od kamaráda, kterému ve stodole visel jako dekorace.
Prý nejlepším trikem ďábla je, že dokáže přesvědčit, že neexistuje, o čemž leccos vědí staří američtí černošští bluesmani, fabulující příběhy, kterým dodnes tak rádi, s pocitem doteku autenticity, věříme a nikdy bychom se jich nevzdali. Copak lze ze života legendárního bluesmana Roberta Johnsona vygumovat setkání s ďáblem? Jak dokazuje kniha Matthewa Wrighta Ramblin' Man, také Seasick Steve si svůj životní příběh značně přibarvil s předpokladem, že lidé dávají před realitou přednost mýtům. Nemýlil se: poslední album Keepin' the Horse Between Me and the Ground a nadále vyprodané koncerty navíc vyústily ve smířlivou otázku: záleží na tom, co je a není pravda, když Seasickova hudba je tak dobrá?